Slovo NIKOLAITÉ je složenina z NIKAO "dobýt" a LAOS "lid". Zjistit kdo přesně byli Nikolaité je celkem složité. Někteří se domnívají, že to byl určitý kněžský řád, který se začal formovat s cílem vládnout obyčejným lidem. Dalším vysvětlením je muž jménem Nikolaus Antiochitský ... a Mikuláše, přistoupilce z Antiochie (Skutky 6,5 PSP), který odpadl od víry a založil antinomiánský gnostický kult. Ten učil mimo jiné, že si člověk musí nejprve okusit hřích, aby na vlastím těle poznal, co hřích vlastně je. Oddávali se tělesnosti s výmluvou, že takové hříchy se nedotýkají ducha. Pravděpodobně je souvislost mezi "nikolaity" a tímto kultem nejlepším vysvětlením.
Církev v Efezu nenáviděla tuto nauku a především tyto skutky, které z ní plynuly, nicméně, církev v městě Pergamu tyto věci naopak tolerovala. Nevíme přesně, jaká byla podstata toho učení, ale byl to pravděpodobně gnostický kult, který obhajoval nevázanost chování křesťanů. Důležité je, že Pán Ježíš říká, že tyto skutky (učení) nenávidí!
... tak i ty máš takové, kteří se podobně přidržují nauky mikulášovců. (Zjevení 2,15 PSP)
Ale toto máš, že nenávidíš činy mikulášovců, jež nenávidím i já ... (Zjevení 2,6 PSP)
Mikulášenci blíže neznámá sekta nebo skupina lidí v křesťanských sborech v Efezu a Pergamu, před kterou varují pozdnější spisy NZ [Zj 2,6.14-15; 2Pt 2,15; Ju 11]. Jejich provinění spočívalo asi v tom, že jedli maso modlám obětované, s čímž bývalo úzce spojeno smilství. Bylo to proti výslovnému zákazu apoštolskému [Sk 15,20.29], který sice rozhodl, že břímě Mojžíšova zákona nemá býti ukládáno pohanům, kteří se připojili k církvi, ale zakazoval požívání pokrmů, obětovaných modlám, a s tím souvisící smilstvo. 2Pt a Ju dává těmto anebo podobným lidem jméno Baláma [Nu 25,1nn; 31,16]. Patrně snad jméno Balám bylo etymologicky považováno za totožné se jménem Mikuláš. Mezi gnostiky třetího století existovala sekta M., jež také hlásala »svobodu« těla. Snad povstala z křesťanské sekty M. v Efezu a Pergam. - Biblický slovník Adolf Novotný
Souvislost mezi Balámem a Nikolaity nespočívá v etymologii. Spíše jde o podobnost učení Nikolaitů a Baláma. O Nikolaitech se jinde v Bibli nepíše, takže zřejmě šlo o skupinu, která existovala v době sepsání Zjevení a takto se jmenovala. Vzhledem k tomu, že "zhoubnými naukami" (2Pt 2,1), které se v té době vyskytovaly uvnitř církve, byla především gnostická hereze, tak šlo nejspíš o gnostickou sektu, v čem s tímto článkem souhlasím. Balám byl starozákonní postava - Bileám (Nový zákon odkazuje na mnoho starozákonních postav, jen jejich jména měla v době jeho sepsání trochu jiný pravopis). Zj 2,14 je jasný odkaz na příslušný starozákonní příběh: "... zastánce učení Balaámova. Jako on učil Baláka svádět syny Izraele, aby se účastnili modlářských hostin a smilstva,..."
OdpovědětVymazatSrovnání sekty z té doby a jejího učení s tímto starozákonním příběhem vysvětluje princip tohoto učení nebo jeho přijímání a ukazuje, čím je pro křesťanskou církev nebezpečné. A tímto principem, který je zde nazván "učení Balámovo", je zřejmě kompromis. Ježíš na 7 církvích z Janovy současnosti a jejich problémech znázorňuje následující dějiny církve - v jejich posloupnosti spolu s překladem jejich jmen lze vysledovat určité příčinné souvislosti, jakoby představovaly časovou posloupnost, a odpovídá tomu i skutečná historie. Doporučuju k tomu tuhle přednášku prof. Veitha o dopisech 7 církvím: https://www.youtube.com/watch?v=L_DRfLShbzE
Takže i to, co Bileám učil Baláka na konci 40 let putování Izraelců po poušti, a učení Nikolaitů z Janovy současnosti znázorňují něco, co má během následující historie ohrožovat křesťanskou církev a co bude vycházet ze stejných principů, bez ohledu na to, jak se to bude jmenovat. Ale i jejich jméno se mohlo zachovat v rámci konkrétních zvyků nebo legend - viz jeden z nejoblíbenějších světců, svatý Mikuláš, o kterém existují pochybnosti, zda vůbec existoval jako historická postava.