Jsi uchvácený tímto temným světem?

Jsi uchvácený tímto temným světem kde panují padlí duchové s nimiž padají a padnou všichni ti kdo jdou širokou cestou světa do záhuby, nebo jsi vyvolený jasným světlem, které osvěcuje úzkou cestu tímto temným světem k věčnému životu.

Ježíš k nim opět promluvil:

„Já jsem světlo světa. Kdo mne následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“

Jan 8,12 ČSP

Pozemský ráj, nebo podzemní propast

Satan chce strhnout veškerou čest a úctu, která náleží pouze Bohu na sebe, proto lidem slibuje a nabízí moc, pocty, ceny, uznání, postavení, slávu, bohatství, poznání a někdy dokonce i nadpřirozené schopnosti, tedy obecně věci po kterých člověk ve stavu odpadnutí od Boha touží a dychtí. Tento na první pohled "výhodný" obchod má však velkou skrytou vadu, která je ukryta ve zlé satanově povaze (podstatě), neboť satan nejprve člověka zotročí, aby plnil jeho vůli, a pak se takovému člověku za jeho služby odvděčí tím, že ho strhne s sebou do věčného zatracení (ohnivého jezera). Satan svým ctitelům (obětem) slibuje nebe na zemi tak dlouho, dokud se s nimi nezřítí do propasti pod zemí.

Bůh zakazuje klanění se obrazům a sochám, jako idolům a modlám

Bůh zakazuje klanění se obrazům a sochám, jako idolům a modlám. „Padl jsem tedy k jeho nohám, abych se mu klaněl, ale on mi řekl: „Pozor, nedělej to! Jsem jen Boží služebník, tak jako ty a tvoji bratři, kteří mají Ježíšovo svědectví. Klaněj se Bohu!“ Vždyť Ježíšovo svědectví je duchem proroctví.“ (Zjevení 19:10) Jedná se o modlářství, které Bůh trestá: „Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Trestám nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, a prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají má přikázání.“ (Exodus 20:4-6) Co řekl satan a co odpověděl Ježíš:

„Když se mi pokloníš, bude to všechno tvoje.“ Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.“ ( Lukáš 4:7-8) „To všechno ti dám,“ řekl mu, „když padneš na kolena a pokloníš se mi.“ „Odejdi, satane!“ řekl mu na to Ježíš. „Je přece psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.“ (Matouš 4:9-10) Navíc ti co chodí duchem se nezabývají tělem (vzhledem / barvou kůže). Již není Žid ani Řek, již není otrok ani svobodný, již není muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. (Galatským 3,28) Dále je psáno neklaněti se obrazu šelmy (zvířete), to nemusí být doslovný fyzický obraz, ale třeba i obraz vytvořený o něčem, nebo obraz duchovní, který zrcadlí určitého ducha. A bylo jí dáno, aby vložila ducha do obrazu té šelmy, takže obraz šelmy promluvil a způsobil, aby byli zabiti všichni, kteří se nepokloní obrazu šelmy ... (Zjevení 13,15) Ze všech uvedených důvodů se nebudu před nikým klanět, před nikým klečet, nikomu líbat boty, ani jinak uctívat člověka jako modlu, idol, nebo boha, neboť máme uctívat pouze Boha a to v duchu a v pravdě. Bůh je duch, a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu a pravdě. (Jan 4,24)

Démoni mohou přebývat v modlách

Modly sami o sobě nemohou mluvit (nemluví / neozývají se). 

Jejich MODLY jsou stříbro a zlato, dílo rukou člověka, ústa mají a NEMLUVÍ, oči mají a nevidí, uši mají a neslyší, nos mají a nečijí, jejich ruce - ty nehmatají, jejich nohy - ty nechodí, NEOZÝVAJÍ SE  svým hrdlem. Jim podobni budou jejich zhotovitelé, každý, kdo v ně důvěřuje. (Žalm 115,4-8 PSP)

Démoni jsou jmenováni ve spojitosti s modlami, lidé se nepřestali klanět DÉMONŮM a MODLÁM.

A zbývající z lidí, kteří skrze tyto pohromy zabiti nebyli, se nedali na pokání z činů svých rukou, aby se přestali klanět DÉMONŮM a zlatým a stříbrným a mosazným a kamenným a dřevěným MODLÁM, jež nemohou ani hledět ani slyšet ani chodit, a nedali se na pokání ze svých vražd ani ze svých kouzelnictví ani ze svého smilstva ani ze svých krádeží. (Zjevení Janovo 9,20-21 PSP)

Nicméně v knize Zjevení je vynecháno, že modly nemohou mluvit, protože v poslední době budou i  obrazy ožívat, neboť nastala poslední hodina. 

… a bylo mu dáno dát tomu obrazu zvířete dech, aby ten obraz zvířete i promluvil a způsobil, aby všichni, kteří se tomu obrazu zvířete nepokloní, byli zabiti … (Zjevení Janovo 13,15 PSP)

Modly ze ZLATA, STŘÍBRA a MOSAZI v posledních časech

Modly ze ZLATA, STŘÍBRA a MOSAZI v posledních časech, zlato a stříbro se používá v elektrotechnice (mobily, tablety, notebooky, počítače ...), mosaz respektive měď se používá ve veškeré elektroinstalaci, dá se tedy předpokládat, že obraz šelmy ožije pomocí těchto prvků a podobných slitin.

Navíc zařízení obsahující tyto prvky, se stali pro své uživatele zároveň modlami - závislost na mobilu, závislost na počítači, závislost na sociální síti, závislost na hrách, závislost na pornografii a na všem ostatním co se skrze tyto zařízení šíří do celého světa. 

A zbývající z lidí, kteří skrze tyto pohromy zabiti nebyli, se nedali na pokání z činů svých rukou, aby se přestali klanět DÉMONŮM a ZLATÝM  a STŘÍBRNÝM a MOSAZNÝM (bronzovým / měděným) a kamenným a dřevěným MODLÁM, jež nemohou ani hledět ani slyšet ani chodit, a nedali se na pokání ze svých vražd ani ze svých kouzelnictví ani ze svého smilstva ani ze svých krádeží. (Zjevení Janovo 9,20-21 PSP)

Dva stromy - strom života a strom smrti

Úpadek světa začal v důsledku svobodného rozhodnutí člověka, neboť Bůh nestvořil nesvobodnou loutku, která se nedokáže rozhodovat, ale svobodnou bytost, loutky jsou ovládané někým jiným pomocí manipulací s drátky, v dnešní době spíše pomocí bezdrátové manipulace.

Bůh dal lidem svobodnou vůli, aby žili jak sami uznají za vhodné, darem svobodné vůle se však lidé stávají osobně zodpovědní za svá rozhodnutí, bez ohledu na to, že se mnoho psychiatrů a psychologů snaží tuto biblickou pravdu popřít a vyvrátit. 

V ráji bylo vysazeno mnoho stromu, ale dva stromy byli zcela jedinečné, neboť jsou zvlášť zmíněny v Písmu a to strom života a strom poznání dobrého a zlého.

Lidé neměli zakázáno jist ovoce ze stromu života a tak mohli žít věčně, strom ze kterého měli zakázáno jist ovoce byl strom poznání dobrého a zlého a právě z tohoto stromu (stromu poznání dobrého a zlého) se Adam a Eva svobodně rozhodli jíst, bylo to jejich vlastní rozhodnutí a záviselo zcela na nich, zda chtějí Boha poslouchat (věřit Bohu), avšak nerozhodli se pro strom života, ale pro strom smrti (strom poznání dobrého a zlého), a tak se Adam s Evou vzepřeli proti tomu nejlepšímu, co jim Bůh daroval (stromu života).

Bůh svobodných zednářů

Pokud se někdo chce stát svobodným zednářem musí tvrdit, že je ve tmě a hledá světlo, ale ten kdo našel Boha našel zároveň i světlo. Přijímací a zasvěcovací rituál do spolku svobodných zednářů je plný symboliky, kandidát se zbavuje biblického chápání Boha, když se seznamuje se jménem Gauto, které je ztraceným jménem boha, který je „velkým architektem vesmíru" teoreticky se svobodným zednářem může stát každý, kdo věří v boha, ať je buddhista, hinduista, islamista, žid nebo křesťan a tak jméno Gauto odvádí myšlenky uchazeče od pravého živého Boha, o kterém Písmo říká, že je světlem k falešnému bohu zednářů, který je tmou.

OBŘI – ZRŮDY - NEPHILIM

Je zajímavé, že slovo zrùdy (hebr. nephilim) je použito, kromě místa Genesis 6,4 už jenom v Numeri 13,33, kde odkazuje na potomky (syny) Anákovy.

V oněch dnech byli na zemi OBROVÉ (zrůdy), a tak i potom, co Boží synové vcházeli k dcerám lidí a ony jim rodily. Toto jsou siláci, kteří odvždy byli věhlasní mužové. (Genesis 6,4 PSP)

Ta země, jíž jsme prošli k prozkoumání jí, to je země požírající své obyvatele, a všechen lid, jejž jsme v jejím středu uviděli, jsou muži vysoké postavy a uviděli jsme tam OBRY (zrůdy), syny Anákovy z OBRŮ (zrůd), a připadali jsme si jako kobylky, a takoví jsme byli v jejich očích. (Numeri 13,32-33 PSP)

TANNIN - DRACI - DINOSAUŘI V PÍSMU

Slovo, které se překládá jako drak (hebrejsky: tan, tannin, tannim, tannot), se nachází v Písmu na několika místech, první záznam nacházíme hned v první knize (Genesis) v první kapitole (stvoření), v knize Genesis se pýše: A Bůh stvořil veliká vodní zvířata a všechny pohybující se živé bytosti, jimiž se zahemžily vody, podle jejich druhů, i všechno okřídlené letounstvo podle jeho druhu; a Bůh uviděl, že to je dobré. (Genesis 1,21 PSP). 

Hebrejské slovo pro veliké (vodní) tvory (netvory) se na jiném místě překládá jako drak (hebr. tannin).

Umíraje zemřeš ...

Umíraje zemřeš ... 

Hebrejský výraz „jistě zemřeš“ znamená doslovně umíraje zemřeš, to znamená, že okamžitou duchovní smrt bude následovat proces postupného tělesného (fyzického) úpadku, který nakonec skončí tělesnou (fyzickou) smrtí. 

… ale ze stromu poznání dobra a zla, z něho jíst nebudeš, neboť v den svého pojedení z něho jistotně budeš muset umřít (jistě zemřeš). (Genesis 2,17 PSP)

Písmeno A vychází z egyptského symbolu

Písmeno A vychází z egyptského symbolu Apis (Bull).

Bull – Apis – Aleph – Alpha - A

Býk (Apis) byl uctívaným zvířetem pro své rohy, které symbolizují sílu (moc) a vyšší vědomí (poznání), jeho rohy směřují nahoru k obloze, směrem ke slunci, které má Apis umístěné mezi rohy. Symbol Apis byl přetočen vzhůru nohama, až se nakonec stal vzpřímeným A, kde rohy směřují namísto nahoru (k nebi) dolů (k zemi).

Historický se dá vývoj celé latinské abecedy vysledovat a vystopovat až do starověkého Egypta, egyptská symbolika má vztah i k dnešní abecedě.

Otrava těla i ducha

„Když jsme šli jednou do modlitebny, potkala nás mladá otrokyně, která měla věšteckého ducha (python spirit) a předpovídáním budoucnosti přinášela svým pánům značný zisk.“ (Skutky apoštolů 16,16)

Jednalo se o kněžku z nedaleké věštírny v Delfách, kde se pomocí vdechování kouře získaného spalováním rostlin čeledi Solanaceae, které obsahují alkaloidy jako je skopolamin, uváděly lidé do změněného stavu vědomí, tyto látky v injekční formě využívali také nacisté při výsleších zajatců, kteří bez volní kontroly prozrazovali vojenská tajemství.

Znamení antikrista v době konce

Kdo nepřijme znamení antikrista bude pravděpodobně popraven. Nikdo nebude moci nic koupit nebo prodat nebude-li označen (ocejchován) tímto znamením (cejchem). Toto znamení bude tedy něco jako vstupní karta do systému, bez které přestane člověk pro systém existovat. V době velkého pronásledovatele křesťanů za vlády císaře Diokleciána, žádný křesťan nesměl nakupovat, nebo prodávat, nabrat si vodu, nebo semlít obilí, dokonce ani vejít do nějakého domu, pokud předtím neobětoval pohanským modlám (bohům). U všech obchodů s jídlem a všech studní s vodou i na všech ulicích před všemi domy byly vystaveny obrazy model (bohů) a vedle nich stáli biřici, kteří lidi nutili, aby těmto obrazům (modlám, bohům) obětovati. V době velkého soužení křesťanů za vlády antikrista tomu bude podobně, přičemž lze předpokládat, že celková situace bude nesrovnatelně horší, z čehož vyplývá, že křesťané se nebudou moci ukazovat na veřejnosti (veřejných místech), nebo nakupovat potraviny, nebo prodávat nemovitosti a tak jim nezbude nic jiného než uprchnout do hor.

Znamení antikrista?

Znamení antikrista by mohlo být podobné řeckému monogramu Krista, totiž spojení dvou prvních písmen ve jménu Christos (Χριστός), X (chí) a Ρ (ró). 

Je zajímavé, že římský císař Konstantin umístil v roce 312 toto znamení na své válečné korouhve a mnozí další císaři po něm dělali to samé, když umisťovali toto znamení na korouhvích, štítech, mečích, brněních, ale i na mincích a korunách.

Sova od falešných proroku jsou jako otrávená voda

Slova od Boha (pravda) jsou jako uzdravující voda, slova od falešných proroku (lež) jsou jako otrávená voda.

Proto takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, nakrmím tento lid pelyňkem a dám jim pít otrávenou vodu. (Jeremiáš 9,14 ČSP)

Proto takto praví Hospodin zástupů o těch prorocích: Hle, nakrmím je pelyňkem a dám jim pít otrávenou vodu, protože od jeruzalémských proroků vyšla hanebnost do celé země. (Jeremiáš 23,15 ČSP) 

Ohnivý hadi

Hospodin poslal na lid ohnivé hady a ti lid kousali. Mnoho lidu z Izraele pomřelo. (Numeri 21,6)

Neraduj se, celá Pelišteo, že je zlomena hůl, která tě bije: Neboť z hadího kořenu vyjde zmije a jejím plodem bude létající ohnivý had. (Izaiáš 14,29)

Prorocký výnos o zvířatech Negebu: Zemí soužení a sklíčenosti — odkud jsou lvice a lev, zmije i létající ohnivý had — tam nesou na zádech oslů svůj majetek a na hrbech velbloudů své poklady lidu, který jim neprospěje. (Izaiáš 30,6)

Amnón a Támar

Biblický příběh Amnóna a Támar ukazuje, že jednostranně zamilovaní lidé se utápějí ve svých představách a nedokáží rozumně myslet. Amnón nezvládal ovládat své myšlenky ani když u něho Támar nebyla, natož když spolu byli sami.

Abšalóm syn krále Davida, měl krásnou sestru jménem Támar a Amnón další syn krále Davida se do ní zamiloval, přičemž Tamár byla nevlastní sestrou Amnóna. Támar byla královskou dcerou a byla panna, proto bylo pro Amnóna nesnadné s ní něco mít a tak s pomocí velmi chytrého přítele vymyslel lest. 

My všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz

Spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz.

Když s nimi Mojžíš domluvil, dal si na tvář závoj. Kdykoli přicházel Mojžíš před Hospodina, aby s ním mluvil, sundával si závoj, dokud nevyšel. Když vyšel, a mluvil k synům Izraele to, co mu bylo přikázáno, synové Izraele viděli Mojžíšovu tvář, že kůže Mojžíšovy tváře zářila. Mojžíš si tedy bral závoj zpět na tvář, dokud s ním nešel mluvit. (Exodus 34,33-35)

Pokud i služba smrti vyrytá do kamenů probíhala v takové slávě, že synové Izraele nemohli pohledět Mojžíšovi do tváře kvůli pomíjivé slávě jeho obličeje, proč by neměla být služba Ducha mnohem slavnější ? Nebyl to Mojžíš, který si dával na tvář závoj, ale synové Izraele kteří nehleděli na konec toho, co pomíjí,  jejich myšlení otupělo, neboť až do dnešního dne zůstává při čtení Písma tentýž závoj neodkrytý, protože pomíjí jen v Kristu. Dodnes, kdykoli se předčítá Mojžíš, leží závoj na jejich srdci, ale kdykoli se člověk obrátí k Pánu, je závoj odstraněn. Ten Pán je Duch a kde je Duch Pánův, tam je svoboda. A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha. (2. Korintským 3,7-18)

Noemova archa jako krásný předobraz Krista

Noemova  archa je krásným předobrazem Krista,  jenom ti co byli v arše byli uchráněni před vodou soudu, a i dnes je třeba být v Kristu, který ochrání před ohněm soudu, znamená to plout životem na té správné lodi, kterou vlny nepřemohou, s tím správným názvem Ježíš Kristus, protože ostatní lodi (denominace), zabloudí do temných vod a potopí se na dno bezedné propasti, neboť nejsou zakotveny v pevné skále, bezpečném přístavu, ale pouze v písku, to jsou ty lodi, kterým názvy dali lidé, postavili je lidé a řídí je lidé.

Světla na obloze

Čtvrtého dne ozdobuje Bůh oblohu světly, aby svítila a sloužila k rozdělování času. Kristus (Slunce) přišel, aby svítil ztraceným lidem, ale byl odmítnut, zavržen a ukřižován. Noc, v níž se nyní svět nalézá, je nyní osvěcována Měsícem, který zrcadlí světlo od Slunce, to je obraz všech vykoupených, kteří nyní mají svítit Kristovým světlem a zrcadlit Kristův charakter, ale pouze v obecenství s Pánem (zdrojem světla) můžeme být světlem pro své okolí i svět a zrcadlit Jeho charakter.

Jonáš z břicha pekla volá k Hospodinu

Jonáš z břicha pekla volá k Hospodinu

Hospodin připravil velkou rybu, aby Jonáše spolkla, a Jonáš byl v břiše té ryby tři dny a tři noci. Tehdy se Jonáš modlil k Hospodinu, svému Bohu, z břicha té ryby a řekl:

Volal jsem ze svého soužení k Hospodinu, a odpověděl mi, z lůna podsvětí jsem křičel o pomoc, a uslyšel jsi můj hlas. Uvrhl jsi mě do hlubiny, doprostřed moří, obklopil mě proud, převalily se přese mne všechny tvé příboje a tvé vlny.

Řekl jsem si: Byl jsem vyhnán od tvého zraku. Moci tak znovu hledět na tvůj svatý chrám!

Voda mě obstoupila až k duši, obklopila mě hlubina, chaluha ovázala mou hlavu. Sestoupil jsem k základům hor, země za mnou navěky zavřela své závory, ale ty jsi vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože.

Když ve mně umdlévala má duše, rozpomínal jsem se na Hospodina, má modlitba pronikla k tobě do tvého svatého chrámu. Ti, kdo se oddávají klamným nicotnostem, opouštějí svou věrnost. Ale já ti budu obětovat za zvuku písně díků; co jsem slíbil, splním. Záchrana je v Hospodinu.

Hospodin pak promluvil k rybě a ta vyvrhla Jonáše na souš.

Jonáš 2,1-11 ČSP

Je to dobře, že ses tak rozzlobil Jonáši?

Je to dobře, že ses tak rozzlobil Jonáši?

Jonášovi se to však hrozně moc nelíbilo a rozzlobil se. Modlil jsem se k Hospodinu: Ach, Hospodine, což jsem to neříkal, když jsem byl ve své zemi? Kvůli tomu jsem chtěl utéct do Taršíše. Vždyť vím, že ty jsi Bůh milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství, a slitováváš se nad zlem. Nyní, Hospodine, vezmi ode mě prosím můj život. Je pro mě lepší, abych zemřel, než abych žil.

Hospodin se zeptal: Je to dobře, že ses tak rozzlobil?

Jonáš vyšel z města a usadil se na východ od města. Postavil si tam stánek a pobýval pod ním ve stínu, aby viděl, co se s městem stane.

Hospodin Bůh připravil ricinovník, který vyrostl nad Jonášem, aby byl stínem pro jeho hlavu a vysvobodil ho z jeho trápení. Jonáš se z ricinovníku převelice radoval.

Když vyšla druhého dne jitřenka, Bůh připravil červa, který napadl ricinovník, takže uschl.

I stalo se, že když vyšlo slunce, připravil Bůh horký východní vítr a slunce bilo na Jonášovu hlavu, takže omdléval. Přál si zemřít a řekl: Je pro mě lepší, abych zemřel, než abych žil.

Nato se Bůh Jonáše zeptal: Je to dobře, že ses tak rozzlobil kvůli ricinovníku?

Ten odpověděl: Je to dobře, že jsem se rozzlobil až na smrt!

Hospodin řekl: Tobě je líto ricinovníku, se kterým ses nenamáhal ani jsi mu nedal vzrůst; přes noc vzešel, přes noc zašel. A mně by nemělo být líto toho velkého města Ninive, ve kterém je víc než sto dvacet tisíc lidí, kteří nerozeznají pravici od levice, a ještě množství zvířat?

Jonáš 4,1-11 ČSP

Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám, neboť není autority, leč od Boha

Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám, neboť není autority, leč od Boha

Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám, neboť není autority, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají na sebe soud. Vládcové nejsou postrachem dobrému jednání, nýbrž zlému. Chceš, aby ses nemusel bát autority? Čiň dobré, a budeš mít od ní chválu. Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jednáš-li však zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je Božím služebníkem, vykonavatelem hněvu nad tím, kdo činí zlo. Proto je nutno podřizovat se, a to nejen kvůli tomu hněvu, nýbrž i kvůli svědomí. Proto také platíte daně, neboť vládcové jsou Božími služebníky a právě tomu se vytrvale věnují. Dejte každému, co jste povinni: komu daň, tomu daň, komu clo, tomu clo, komu bázeň, tomu bázeň, komu čest, tomu čest. (Římanům 13,1-7 ČSP)

Odpověděli mu: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Co je tedy císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“ (Matouš 22,21 ČSP)

Ježíš jim řekl: „Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“ Velice se nad ním divili. (Marek 12,17 ČSP)

On jim řekl: „Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ (Lukáš 20,25 ČSP)

Skutečnost, že křestané mají nebeské občanství (Filipským 3,20), je nezbavuje odpovědnosti vůči pozemské vládě, právě naopak musí platit daně, musí platit clo a musí projevovat patřičnou úctu před těmi, kteří jsou pověřeni vykonáváním zákonů země.

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že křestané by se neměli podílet na pomlouvačných, urážlivých, nebo hanlivých řečech proti prezidentovi, premiérovi, nebo kterémukoliv jinému představiteli státu a státního zřízení, i když s jejich životy a postoji osobně nemusí souhlasit. Dále by se neměli zapojovat do špinavé politické kampaně, nebo slovně a jinak znevažovat hlavu státu, či předsedu vlády, neboť je psáno: Vládci svého lidu nebudeš zlořečit. (Skutky apoštolů 23,5 ČSP) /Exodus 22,27

Věřící má ve skutečnosti dvojí občanství, jako občan státu by měl poslouchat nařízení vlády a dodržovat zákony, nemá o vrchnosti mluvit zle, ani se podílet jakýmkoliv způsobem na svržení vládní moci a jako občan nebes by měl poslouchat Boha a modlit se za vládce a vlády dosazené Bohem.

Daně se mají platit dokonce i pohanské a bezbožné vládě. Protože Bůh lidskou vládu zřídil, tak přirozeně vyžaduje, aby se jí lidé podřizovali, neboť je psáno: Dejte každému, co jste povinni: komu daň, tomu daň, komu clo, tomu clo, komu bázeň, tomu bázeň, komu čest, tomu čest. (Římanům 13,7 ČSP)

Apoštol Pavel jen opakuje slova Pána Ježíše o tom, že placení daní nebo cla je povinné, stejně tak říká, abychom upřímně ctili představitele vládní moci, pokud tak nečiníme prokazujeme a ukazujeme tím neúctu k samotnému Bohu, protože On je ten, který nad námi vlády a vrchnosti zřídil a postavil.

Taková malá zajímavost, v době kdy žil apoštol Pavel byla Římská říše pod vládou císaře Nera, možná nejhoršího ze všech římských císařů, apoštol Pavel přesto uznával římskou vládu. O co více bychom měli vládu uznávat my?

O darech milosti

O darech milosti

Jsou rozdílná obdarování (CHARISMATA), ale tentýž Duch; jsou rozdílné služby (DIAKONIAI), ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci (ENERGEMATA), ale tentýž Bůh, který působí všechno ve všech.

Jsou rozdíly v darech milosti, ale tentýž Duch; jsou rozdíly v službách, ale tentýž Pán; a jsou rozdíly v působení, ale tentýž Bůh, který působí všechno ve všech. Každému je dáván projev Ducha ke společnému prospěchu. Neboť jednomu je skrze Ducha dáváno slovo moudrosti, jinému podle téhož Ducha slovo poznání; dalšímu víra v témž Duchu, jinému dary uzdravování v témž Duchu; jinému působení mocných činů, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, dalšímu druhy jazyků, jinému pak výklad jazyků. Avšak to všechno působí jeden a týž Duch, který rozděluje každému jednotlivě, jak sám chce. Neboť jako tělo je jedno, ač má mnoho údů, a všechny údy jednoho těla, ačkoli je jich mnoho, jsou jedno tělo, tak i Kristus. Neboť v jednom Duchu jsme my všichni byli pokřtěni v jedno tělo, ať Židé nebo Řekové, ať otroci nebo svobodní, a všichni jsme z jednoho Ducha dostali napít. Vždyť také tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů. (1. Korintským 12,4-14)

Skrze milost, která mi byla dána, pravím každému, kdo je mezi vámi: Nesmýšlejte výš, než je třeba smýšlet, ale smýšlejte tak, abyste jednali rozumně, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. Jako máme v jednom těle mnoho údů a všechny ty údy nemají stejný úkol, tak i my, i když je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu, ale jednotlivě jsme údy jeden druhého. Máme rozdílné dary podle milosti, která nám byla dána: Má-li někdo proroctví, ať ho užívá v souhlase s vírou. Má-li službu, ať slouží. Je-li vyučující, ať učí. Má-li dar povzbuzování, ať povzbuzuje. Kdo rozdává, ať rozdává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí radostně. (Římanům 12,3-8)

 Dary milosti, podle toho, jak jej každý přijal, si služte navzájem jako dobří správci rozličné Boží milosti. Mluví-li někdo, ať mluví jakožto Boží výroky. Slouží-li někdo, ať slouží ze síly, kterou poskytuje Bůh, aby byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Krista, jemuž patří sláva a moc na věky věků. Amen. (1. Petrův 4,10-11)

Chrám bohyně Afrodité a maso obětované modlám

Chrám bohyně Afrodité a maso obětované modlám

Veliký chrám bohyně Afrodité (Venuše), který se tyčil nad městem Korint jako symbol pohanského náboženského kultu, byl místem kde žilo a zároveň svou činnost vykonávalo okolo jednoho tisíce chrámových kněžek, tyto kněžky v podstatě byli kultovními prostitutkami, neboť  náboženstvím tu byl v podstatě sex.

Nejlepší a nejoblíbenější jídla se podávala a prodávala přímo v chrámu bohyně Afrodité. Lidé přinášeli zvířecí oběti svým pohanským bohům (modlám), měli přinášet nejlepší kusy dobytka, připravený pokrm se nejprve rozložil před modlou a nějakou chvíli se tam ponechal. Korinťané totiž věřili, že duch modly sní ducha toho zvířete, z něhož je pokrm připraven. Takto použité maso se pak v okolí chrámu prodávalo lidem. Nejlepší maso bylo tedy k dostání právě v chrámu a v obchodech okolo chrámu. Někteří křesťané žijící v Korintu, byli touto běžnou praxí pobouřeni a konzumaci pokrmů připravených z masa obětovaného modlám pokládali za něco poskvrňujícího.

Bůh způsobil smích

Abráhám se zasmál, Sárá se v nitru zasmála, Bůh způsobil smích (Isák - „bude se smát“) a Jišmáél se posmíval.

Abráhám a Sárá byli staří, pokročilého věku; Sáře bylo přestalo se dít způsobem, jaký mají ženy.

A Abráhám padl na svou tvář a zasmál se a řekl ve svém srdci: Zda se stoletému bude co rodit? A bude-li rodit Sárá devadesátiletá! (Genesis 17,17 PSP)

A Sárá se ve svém nitru zasmála s výrokem: Nastane mi po mém zchátrání rozkoš? I můj pán je stár. (Genesis 18,12 PSP)

A Sárá řekla: Bůh mi způsobil smích; každý, kdo o tom bude slyšet, bude se smát se mnou. A řekla: Kdo by byl Abráhámovi pověděl: Sárá bude kojit děti! Ano, porodila jsem syna jeho stáří! A dítko rostlo a bylo odstaveno, a Abráhám v den odstavení Isáka uspořádal velikou hostinu. A Sárá uviděla syna Hágáry, Egypťanky, jehož porodila Abráhámovi, posmívajícího se. (Genesis 21,6-9 PSP)

Hrnčíř a nádoby

Hrnčíř (Bůh) a nádoby

Slovo, které se stalo k Jeremjášovi od Hospodina: Vstaň a sestup do hrnčířova domu a tam ti oznámím svá slova. Sestoupil jsem tedy do hrnčířova domu. Právě zhotovoval výrobek na hrnčířském kruhu. Nádoba, kterou z hlíny dělal, se v hrnčířově ruce pokazila. Předělal ji v jinou nádobu, tak jak to hrnčířovi připadalo správné. Stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Cožpak s vámi nemohu učinit to, co učinil tento hrnčíř, dome izraelský? je Hospodinův výrok. Hle, jako je v hrnčířově ruce hlína, tak jste v mé ruce vy, dome izraelský. (Jeremiáš 18,1-6 ČSP)

Člověče, kdo vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Což výtvor řekne svému tvůrci: ‚Proč jsi mě udělal takto?‘ Což nemá hrnčíř ve své moci hlínu, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu ke cti a druhou k hanbě? Což nechtěl Bůh ukázat svůj hněv a uvést ve známost svou moc, a proto s velikou trpělivostí snášel nádoby hněvu připravené k záhubě? A také proto, aby oznámil bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě, totiž na nás, které také povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů? (Římanům 9,20-24 ČSP)

Ve velkém domě nejsou jen nádoby zlaté a stříbrné, nýbrž i dřevěné a hliněné, jedny ke cti, druhé k méně čestným účelům. Kdo by se tedy od těchto věcí očistil, bude nádobou ke cti, posvěcenou, Pánu užitečnou, připravenou ke každému dobrému skutku. (2. Timoteovi 2,20-21 ČSP)

Když jsi běžel s pěšáky a unavili tě, jak chceš potom závodit s koňmi?

Když jsi běžel s pěšáky a unavili tě, jak chceš potom závodit s koňmi? Jr 12,5

Ten kdo aktivně provozoval některý sport, jistě dobře ví, že nejde pouze o finální závod, ale především o vytrvalou a pilnou práci v pozadí a soukromí, bez publika a bez kamer, neboť závodník musí svému cíli přizpůsobit životní styl, životosprávu a vlastně celý život.

Nevíte, že ti, kteří běží v závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali. Každý, kdo závodí, je ve všem zdrženlivý; oni proto, aby dostali pomíjivý věnec, my však nepomíjivý. (1. Korintským 9,24-25 ČSP)

Proto i my, majíce kolem sebe tak veliký oblak svědků, odložme veškerou zátěž a hřích snadno nás ovíjející a s vytrvalostí běžme závod, který je před námi, upřeně hledíce k původci a dokonavateli víry Ježíši, který pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž, pohrdnuv hanbou, a sedí po pravici Božího trůnu. (Židům 12,1-2 ČSP)

Kouzelné (magické) váčky nebo pásky

Kouzelné (magické) váčky nebo pásky

"Ty, lidský synu, slyš. Postav se proti dcerám svého lidu, které prorokují podle vlastního srdce, a prorokuj proti nim. Řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Běda těm, které šijí kouzelné váčky na každé zápěstí a dělají kukly na hlavu každé velikosti, aby lovily duše. Lovíte duše mého lidu a svou duši chcete zachovat naživu? Znesvěcujete mě před mým lidem pro hrst ječmene a kus chleba; svým lhaním lidu, který poslouchá lži, usmrcujete duše, které neměly zemřít, a při životě chcete zachovat duše, které nemají žít." Proto praví Panovník Hospodin toto: "Chystám se na vaše kouzelné váčky, do nichž lovíte duše jako ptáky. Strhám je z vašich rukou a duše, které lovíte jako ptáky, pustím. A vaše kukly vám strhnu a svůj lid vám vytrhnu z rukou. Už nebudou úlovkem ve vašich rukou. I poznáte, že já jsem Hospodin." (Ezechiel 13,17-21 ČEP)

Čtyři ženy v rodokmenu Ježíše Krista

Čtyři ženy v rodokmenu Ježíše Krista - Támar, Rachab, Rút, Bat-šeba.

Přičemž v hebrejských rodokmenech se obvykle neuváděla jména žen a navíc pohanek.

Golanské výšiny

Golanské výšiny - Mojžíš dal dědictví dvěma a půl pokolením na druhé straně Jordánu

Golanské výšiny (Golany) je oblast pojmenovaná podle města Gólan (štěstí), dříve bylo toto území známe jako Bášan, byla to země plná vod, lesů a zelených pastvin na kterých se pásla stáda dobytka. V Bibli je město Gólan zmíněno jako jedno z šesti útočištných měst, kde mohl ten kdo se provinil neúmyslným zabitím žádat o azyl a ochranu.

Geograficky se Golanské výšiny dělí na vlastní Golany a pohoří Hermon. Na západě jsou ohraničeny Galilejským jezerem (též nazývané Genezaretské jezero) a řekou Jordán, na jihu údolím řeky Jarmuk, na jihovýchodě hlubokým údolím vodního toku Nachal Rakad, na severu hranicí s Libanonem a na východě plošinou nazývanou Hauran.

Synům Geršónovým z lévijských čeledí od poloviny pokolení Manasesova: Jako útočištné město pro vraha Gólan v Bášanu a jeho pastviny a Beešteru a její pastviny; dvě města. (Jozue 21, 27 ČSP)

Třetí Říše a Islám

Třetí Říše a Islám

Po vzestupu nacismu v Německu se muslimové kupodivu nestali hlavním terčem této totalitní ideologie, ale právě naopak, o islámu a muslimech pochvalně vyjadřoval i sám Adolf Hitler, který opakovaně vyslovil názor, že by byl islám s "germánskou rasou" daleko lépe slučitelný, než "tiché a slabé" křesťanství:

„Kdyby Karel Martel v bitvě u Poitiers nevyhrál, pak bychom s největší pravděpodobností konvertovali k mohamedánství - kultu, který oslavuje hrdinství a otevírá sedmé nebe pro samé smělé bojovníky. Pak by germánská rasa dobyla svět.“

Hitlerův důvěrník Albert Speer citoval podobná Hitlerova prohlášení:

„Muslimské náboženství by pro nás bylo o mnoho přijatelnější než křesťanství. Proč to muselo být křesťanství se svou pokorou a ochablostí?“

Velitel SS, Heinrich Himmler, se o islámu vyjadřoval jako o dokonalém náboženstvím pro vojáka, protože slibovalo ráj pro ty, kdo padnou v boji.

V roce 1941 začal Wehrmacht distribuovat vojenské příručky nazvané „Islám“, které učily německé vojáky, jak se náležitě chovat k muslimské populaci. Na východní frontě nacističtí okupanti začali stavět a obnovovat zničená modlitební a posvátná místa tamních muslimů a zaváděli náboženské rituály.

Velký jeruzalémský muftí Amín al-Husajní energicky muslimy verboval pro jednotky SS (Schutzstaffel). Povedlo se mu pro německé ozbrojené síly získat mnoho dobrovolníků a byl zapojen do organizace divizí Waffen SS či arabského legionu.

První neněmecká divize waffen SS byla 13. horská divize SS Handschar, sestávala především z bosenských muslimů. Podnět k jejímu vytvoření dal přímo Himmler, tato divize se podílela na likvidaci židů, kteří byli jejími členy vnímáni jako úhlavní nepřátelé islámu. Nacisté se svými bosenskými spojenci zabili 12 000 z 14 000 bosenských Židů.

Další muslimské divize SS: 21. SS divize Skanderbeg a 23. SS divize Kama.