Spadla hvězda Pelyněk, obrátila vody v jed

Pelyněk pravý (Artemisia absinthium) je bylina jejíž jméno bylo zřejmě odvozeno od jména řecké bohyně Artemis, ve slovanských zemích se můžeme setkat s názvy jako pelun, pelyň, polének nebo palina. Tato bylina byla dobře známá i ve středověkém Řecku nebo Egyptě. Pelyněk je obecně hořká jedovatá rostlina, která může způsobit i smrt.

Roku 1792 byl vynalezen alkoholický nápoj jménem Absinth jehož byl Pelyněk hlavní přísadou, tento nápoj byl také nazýván "zelená bohyně" nebo "zelená víla" a  roku 1915 byla jeho další výroba zakázána, protože konzumenty doháněl až k šílenství. Absinht konzumovali především umělci a bohémové.

Co říká o Pelyňku encyklopedie:

Pelyněk pravý (Artemisia absinthium) je vytrvalá, až 120 cm vysoká dřevnatějící bylina s listnatými lodyhami, zakončenými volnými latami žlutých úborů, náležející do čeledi hvězdnicovité (Asteraceae).

Nejdůležitější látkou v pelyňku je silice. Její hlavní složkou jsou chamazulény, thujol a thujon, který je ve vyšších dávkách toxický, vyvolává opojné stavy, závratě a křeče. 

Zdroj: Wikipedie

Co říká o Pelyňku biblický slovník:

Pelyněk - keřnatá rostlina [Artemisia absinthium], obsahující velmi hořkou šťávu, které se v mírných dávkách užívá jako léku, ve větších dávkách je škodlivá [Zjevení 8,11].

V Písmě znázorňuje hořkost soužení, trampot a nesnází [Přísloví 5,4; Jeremiáš 9,15; Pláč 3,15-19].

O spravedlivých soudcích se praví, že »proměňují v pelyněk soud« [Amos 5,7; 6,12].

Jméno hvězdy, která po zatroubení třetího anděla spadla na řeky a studnice, bylo Pelynek [Zjevení 8,11].

Zdroj: Biblický slovník Adolf Novotný

Co říká Pelyňku boží slovo: 

... aby mezi vámi nebylo muže nebo ženy nebo čeledi nebo kmene, jehož srdce by se dnes otáčelo od blízkosti Hospodina, našeho Boha, k odejití obsluhovat bohy oněch národů, aby mezi vámi nebylo kořene plodícího žluč a pelyněk ... (Deuteronomium 29,18 PSP)

Vždyť rty nepatřičné ženy, to vykapává strdí, a nad olej jsou hladká její ústa, ale její posledek je hořký jako pelyněk, ostrý jako dvojsečný meč. (Přísloví 5,3-4 PSP) 

Připomeň si mou strast a mé bloudění, pelyněk a hořkost! (Pláč 3,19 PSP) 

... vy, již převracíte právo v pelyněk, a ti, již spravedlnost nechávají padat k zemi ... (Amos 5,7 PSP) 

Zda poběží koně po skalisku? Bude-li se tam orat skotem? Vždyť jste převrátili právo v žluč a ovoce spravedlnosti v pelyněk ... (Amos 6,12 PSP) 

A zatroubil třetí anděl a z nebe padla veliká hvězda, planoucí jako pochodeň, a padla na třetinu řek a na prameny vod. A jménu té hvězdy se říká Pelyněk, i stala se třetina vod pelyňkem a mnozí z lidí z těch vod pomřeli, protože zhořkly. (Zjevení Janovo 8, 10-11 PSP) 

Anglické lidové jméno pro Pelyněk je „wormwood“ nebo „wormewood“ červí dřevo (červí strom), červavé dřevo (červaví strom).

wood - dřevo

worm - červ 

woodworm - červotoč

And the name of the star is called Wormwood: and the third part of the waters became wormwood; and many men died of the waters, because they were made bitter. (Revelation 8,11 KJV)

And the name of the starre is called Wormewood, and the third part of the waters became wormewood, and many men dyed of the waters, because they were made bitter. (Revelation 8,11 KJV 1611)

Slovo Pelyněk (wormwood) je několikrát zmíněno ve starém zákoně ve spojitosti s hořkosti, ale pouze jednou v novém zákoně. Slovo Pelyněk (wormwood) je přeloženo z hebrejského termínu לענה (la anah), což v hebrejštině znamená prokletí nebo kladbu.

Zajímavé odkazy na biblické stránky

Biblický slovník Adolfa Novotného online

Výklady Bible - John Vernon McGee

Odpovědi na biblické otázky


Český ekumenický překlad bible online

Český liturgický překlad online

SOB - Studijní on-line bible

Audio Bible Kralická

Audio Bible 21


King James Bible online

Řecká Bible online

Kde bude Izrael v době velkého soužení?

... a ta žena prchla do pustiny, kde má od Boha připravené místo, aby ji tam tisíc dvě stě šedesát dní živili. (Zjevení Janovo 12,6 PSP)

Žena (Izrael) prchla (uprchla) do pustiny (do pouště), kde má od Boha připravené místo (útočiště). V době tak zvaného velkého soužení bude ostatek Izraele (malé stádečko) přikryt boží ochranou rukou. Někteří se domnívají, že se ostatek Izraele se uchýlí do skalního města Petra, tedy do města vytesaného ve skále (do skály), kde bude v bezpečí před silami nepřítele a kde se o něho bude Bůh starat,  to by za normálních okolností nebylo možné, neboť nepřítel může zaútočit i ze vzduchu pomocí letadel, dronů, řízených raket a podobě, ale v případě války a shození atomové bomby nebo EMP bomby, by se veškeré technické prostředky stali nepoužitelnými a potom by byl celkem pravděpodobný i tento scénář. 

Kdo to přichází z Edómu, v rudém rouchu z Bosry? Kdo je ten velebný ve svém majestátu, který kráčí vpřed ve své ohromné síle? Já, který spravedlnost vyhlašuji, já, mocný k vítězství! (Izaiáš 63,1)

Skalní město Petra se stejně jako Bosra nacházejí na území Edómu a jsou celkem blízko u sebe, význam jména Bosra je opevněné místo, ale co je možná ještě zajímavější i ovčinec, možná ovčinec připravený právě pro ovce z lidu Izraelského, což jen podtrhuje skutečnost, že sám mocný Bůh přichází z Edómu, v rudém rouchu z Bosry, tedy navrací se z boje, z vítězného boje, protože je mocný k vítězství. 

Kouzelnictví v době konce

Slovům "ČARODĚJNICTVÍ" nebo "KOUZELNICTVÍ" odpovídá řecké slovo "PHARMAKEIA", od kterého je odvozeno i slovo "FARMACIE". Farmacie (lékárnictví) je obor, který se zabývá chemickými látkami, drogami nebo jedy. 

Původní význam řeckého slova "PHARMAKEIA" je kouzelnictví, čarodějnictví, čarování, magie nebo čarovné nápoje, v Novém zákoně se slovo "PHARMAKEIA" vyskytuje celkem třikrát (Galatským 5,19-21; Zjevení 9,21; Zjevení 18,23) a pokaždé se překládá jako "ČARODĚJNICTVÍ" nebo "KOUZELNICTVÍ" tedy jako něco o čem Písmo mluví negativně. 

Z textu knihy Zjevení (Zjevení 9,21) vyplývá, že čase velkého soužení nebude používání a požívání chemických látek, drog nebo jedů žádnou zvláštností, ale spíše běžnou praxí. Různé chemické látky, drogy nebo jedy budou hrát důležitou roli v každodenním životě většiny žijících lidí, jako léky, podpůrné prostředky, prostředky tlumící smysli, prostředky tlumící bolest, nebo jako prostředky rozkoše. 

A zbývající z lidí, kteří skrze tyto pohromy zabiti nebyli, se nedali na pokání z činů svých rukou, aby se přestali klanět démonům a zlatým a stříbrným a mosazným a kamenným a dřevěným modlám, jež nemohou ani hledět ani slyšet ani chodit, a nedali se na pokání ze svých VRAŽD ani ze svých KOUZELNICTVÍ ani ze svého SMILSTVA ani ze svých KRÁDEŽÍ. (Zjevení Janovo 9,20-21 PSP)

V knize zjevení je nám řečeno, že lidé nepodléhali pouze kouzelnictví (opojné nápoje, alkohol, drogy, chemické látky), ale souběžně s tím i smilstvu (fyzickému i duchovnímu), přičemž není bez zajímavosti, že právě praktikování smilstva se prakticky neobejde bez chemických podpůrných prostředků jako je například Viagra, s takovým životním stylem jsou často spojeny krádeže, ale nezřídka i vraždy.

Činy masa (skutky těla) pak jsou všeobecně známy: Jsou to smilstvo, nečistota, bezuzdnost, modlářství, kouzelnictví, nepřátelství, sváry, řevnivost, vztek, hádky, rozepře, strany, závist, vraždy, opilství, hodokvasy a tomu podobné věci, o nichž vám předem pravím, tak jako jsem i předtím řekl, že ti, kteří takovéto věci páší, Boží království nezdědí. (Galatským 5,19-21 PSP) 

Lze předpokládat, že mnozí se obrátí k chemickým látkám nebo drogám právě v dobách soužení jako ke své modle (bohu), která dokáže utlumit fyzickou bolest, nebo otupit smysly, i když mnozí budou chtít zemřít nebudou moci zemřít, budou proto jako žijící mrtvoly a tak sáhnou po snadno dostupných otupujících látkách (alkohol, drogy, léky, homeopatika ...), aby s jejich pomocí překonali bolest a utlumili smysli. 

Citát z knihy Dr. Seisse:

"Nesmíme zapomenout na používání alkoholických stimulancií, opia, a tabáku. Ani na spoustu kosmetických přípravků a léků pro zvýšení sexuální přitažlivosti. Ani na magické prostředky a zásahy přicházející údajně z duchovního světa ku prospěchu lidí na tomto světě - na tisíce přehnaných požadavků při užívání léků a léčebných prostředků, které lidi povzbuzují k bezstarostnému hřešení, a skýtají jim naději, že škody, které jsou přirozenou pokutou, se snadno napraví. Musíme myslet na narůstající zločinnost tím vším vyvolanou, na uvolnění a podněcování k aktivitě těch nejhnusnějších vášní, které rozleptaly smysl společnosti pro morálku, protože to všechno jsou začátky onoho morálního úpadku, na který zde prorok naráží jako na charakteristiku období, které nastane po zatroubení na šestou polnici".  - Dr. Seiss k čarodějnictví v době konce (r. 1906) 

Drogy a chemické látky budou mít stále více prostoru ve všech náboženstvích, lze tedy předpokládat, že za dnů velkého soužení bude existovat velké náboženství (new age, zlatý věk vodnáře, východní náboženství, ekumena) spojené s používáním a požíváním různých látek, jako určitého spojovacího média.

O tom, že se bude jednat o celosvětový antikristův systém mluví i to, že velmožové (vládcové, králové, prezidenti, mocnáři) byli zapojeni v obchodech spojených se systémem Babylonu a všechny národy byli svedeny tímto kouzelnictvím, jak se dozvídáme ze Zjevení Janova 18,23.  

a již vůbec nikdy v tobě nezasvítí světlo lampy, a již vůbec nikdy se v tobě neuslyší hlas ženicha a nevěsty, protože velmožové země byli tvými obchodníky, protože všechny národy byly svedeny tvým KOUZELNICTVÍM. (Zjevení Janovo 18,23 PSP)

Lidé se budou uchylovat ke všemu co je pozvedne na vyšší úroveň, takové věci budou uctívat jako své bohy (démony), budou je aktivně vyhledávat a budou jim sloužit jako otroci. Antikrist si lidstvo s pomocí různých prostředků zcela podrobí, protože jak víme už ze zahrady Eden lidé se nechají snadno zlákat nebo oklamat a zakázané ovoce vypadá vždy velmi lákavě, lidé potom pod vlivem různých látek přijmou cokoliv a kohokoliv. 

Proč jsou pokolení Dan a Efraim vynechány v soupisech knihy Zjevení?

Porovnáním jednotlivých seznamů pokolení Izraele v celém Písmu zjišťujeme, že jsou v seznamech uvedených v knize Zjevení vynechány pokolení Dan a Efraim, zřejmě jako důsledek toho, že svedly národ k modloslužbě. 

Z biblických záznamů zjišťujeme, že Dan bylo první pokolení, které upadlo do modlářství (Soudců 18,30) a později se jeho území stalo hlavním centrem pro uctívání zlatých telat (býčků), v době kdy král Jeroboám svedl lid k modloslužbě (1. Královská 12,28-30).

I vybudovali to město a usídlili se v něm a jméno toho města nazvali Dán, jménem jejich otce, jenž se narodil Isráélovi, ale zprvu ovšem bylo jméno toho města Lájíš. A synové Dánovi si postavili tu sochu a Jehónáthán, syn Géršóma, syna Mojžíšova, on a jeho synové byli kmeni Dánovu kněžími až po den opuštění země, a sochu Míchovu, již si opatřil, u sebe měli umístěnu po všechny dni pobytu Božího domu v Šíle. (Soudců 18,28-31 PSP)

A ve svém srdci si Jároveám řekl: Nyní se kralování bude vracet domu Dávidovu; bude-li tento lid vystupovat k obětování obětí v domě Hospodinově v Jerúsalémě, pak se srdce tohoto lidu vrátí k jejich pánu, k Rechaveámovi, králi Júdovu, a zabijí mě a k Rechaveámovi, králi Júdovu, se vrátí. Král se tedy poradil a zhotovil dvě telata ze zlata a řekl k nim: Máte dost vystupování v Jerúsalém; hle, tvoji bohové, Isráéli, kteří tě vyvedli ze země Egypta! A umístil jedno v Béth-Élu a jedno dal v Dán; a tato věc nastala k hříchu, i jali se chodit, lid, před jedno až po Dán. A zřídil dům výšin a zřídil kněží ze všech tříd lidu, kteří nebyli ze synů Lévího; i uspořádal Jároveám slavnost, v osmém měsíci, v patnáctý den měsíce, jako slavnost v Júdovi, a jal se vznášet na oltáři - tak činil v Béth-Élu - k obětování telatům, jež zhotovil, a v Béth-Élu postavil kněží výšin, jež zřídil. I jal se vznášet na oltáři, jejž zřídil v Béth-Élu, v patnáctý den, v osmém měsíci, jejž ze svého srdce vymyslil; uspořádal tedy dětem Isráélovým slavnost a na oltáři se jal vznášet, aby obracel v kouř. (1. Královská 12,26-33).

Také pokolení Efraim upadlo do modlářství. (Ozeáš 4,17), přičemž k němu svedlo celé severní izraelské království (Efraim), neboť Efraim byl jeho vůdcem, pokolení Efraim bylo také iniciátorem při rozdělení království.

Vždyť Isráél je vzdorovitý jako vzdorovitá kráva; nyní jej bude Hospodin pást jako ovci na prostrannosti. Efrájim je spojen s modlami, nechej ho; jejich pití se zvrhlo, zplna se oddali smilnění, milují: Dejte! Jejich ochráncové jsou hanbou; vichr je stěsná ve svá křídla, i budou se stydět za své oběti. (Ozeáš 4,16-19 PSP)

V seznamech knihy Zjevení, je namísto pokolení Efraim uvedeno pokolení Jozef a namísto pokolení Dan uvedeno pokolení Lévi. 

Seznamy pokolení Izraele se mohou zdát na první pohled neúplné, ale ve všech seznamech Izraelských pokolení bylo vždy uvedeno dvanáct pokolení, jejich seznamy nacházíme v Písmu v různém pořadí a s různým popisem. 

Nicméně jméno žádného Izraelského pokolení nebylo nikdy vymazáno, nebo přeřazeno ze seznamu na nárameníku velekněze, kde byla všechna jména napevno vyryta v pořadí podle jejich narození a nošena na ramenou nejvyššího kněze před Boží tváří.

Amen - svědek věrný a pravý

Andělu sboru v Laodiceji napiš: "Toto praví Amen, svědek věrný a pravý, původ Božího stvoření. (Zjevení 3,14 ČSP)

Toto je jediné místo v Písmu, kde je slovo AMEN zároveň i jménem a to dokonce božím jménem. 

V Izaiáši 65,16 by potom mohlo být namísto slovního spojení "v Bohu pravém" slovní spojení "v Bohu amen", jde o vyjádření jistoty, pravosti, pravdivosti, a spolehlivosti daného výroku.

Kdokoli si bude v zemi žehnat, bude si žehnat v Bohu pravém, a kdo bude v zemi přísahat, bude přísahat v Bohu pravém; ano, budou zapomenuta dřívější soužení a budou ukryta před mýma očima. (Izaiáš 65,16 ČSP)

Dále čteme: "Neboť všechna Boží zaslíbení, kolik jich jen je, v něm jsou ‚ano‘. Proto je také skrze něho řečeno ‚amen‘ k slávě Bohu skrze nás. (2. Korintským 1,20 ČSP)

Pán Ježíš je tedy "Amen", potvrzující věrnost, pravost, pravdivost a spolehlivost. On je také začátkem i koncem, alfou i omegou. On jediný splní všechna Boží zaslíbení.

Deset vln silného pronásledování křesťanů

Deset vln silného pronásledování křesťanů ze strany římské říše:

01. Nero 64-68 (apoštol Pavel popraven)
02. Domicián 95-96 (apoštol Jan vyhoštěn)
03. Traján 104-117 (Ignacius upálen)
04. Marcus Aurelius 161-180 (Polycarp umučen)
05. Severus 200-211
06. Maximinius 235-237
07. Decius 250-253
08. Valerian 257-260
09. Aurelian 270-275
10. Dioklecián 303-313

Myslíš si, že můžeš změnit sám sebe?

Cožpak může Kúšijec změnit svou kůži, anebo leopard svoje skvrny? (Jeremiáš 13,23 ČSP)

Kdybych se omyl vodou ze sněhu a dlaně si očistil louhem, jednou mě ponoříš do jámy a bude mnou opovrhovat i můj plášť. (Job 9,30-31 ČSP)

I když se umyješ sodou a naděláš si spoustu louhu, poskvrna tvé viny přede mnou zůstává, je výrok Panovníka Hospodina. (Jeremiáš 2,22 ČSP)

Toto praví Hospodin: ZASTAVTE SE

Toto praví Hospodin: ZASTAVTE SE na cestách a rozhlížejte se! Ptejte se na dávné stezky: Kde je ta dobrá cesta? Jděte po ní a najděte místo odpočinutí pro své duše. (Jeremiáš 6,16 ČSP)

Kdo věří (ten) nebude spěchat ... Izaiáš 28,16

Skutečné pokání

Řecké slovo pro POKÁNÍ je METANOIA (proměna mysli / změna smýšlení), prakticky to znamená změnit se, otočit se, obrátit se. 

Dejte se tedy na pokání a obraťte se k němu za účelem vymazání vašich hříchů, aby potom od tváře PÁNĚ přišly doby osvěžení. (Skutky apoštolů 3,19 PSP)

Skryté nebezpeční při sledování filmů (hororů)

Satan může podprahově působit i skrze filmy, předně skrze horory, jsou celkem časté případy, že po shlédnutí nějakého hororového filmu, ve kterém vystupovala osoba satana, měli lidé špatné pocity, zlé sny, stále měli ten film před očima, byli uvězněni ve strachu a to i mnoho let poté co film viděli.

Nechci před své oči stavět nic ničemného; dopouštět se úchylek, to nenávidím, nesmí na mně ulpět, převrácené srdce ode mne musí odstoupit, zlého nechci znát. (Žalmy 101,3-4 PSP) 

V takovém případě je třeba utíkám ke Kristu, pod Jeho ochranná křídla, číst Bibli, přemýšlet o slovech života, a velmi se modlit, neboť se jedná o duchovní boj a duchovní bitvy se vyhrávají na modlitbách. 

O pohanském původu vánočních svátků

O pohanském původu vánočních svátků

Jen málokdo si uvědomuje, že vánoční svátky mají pohanské kořeny. Vánoční strom, ozdoby, věnce nebo dávání dárků má pohanský původ, který nemá nic společného narozením Mesiáše, ani Jeho osobou a dokonce ani s křesťanstvím samotným. Mnoho křesťanů pevně věří, že v Božím slově je ustanoveno slavení vánoc, jako biblického svátku, kdy se narodil Spasitel, ale to není pravda, navíc Spasitel se zcela jistě  nenarodil v zimním období (25. prosince).

PŮVOD SLOVA VÁNOCE

Slovo vánoce se začalo používat ve středověku ve spojitosti s tradicí katolické církve, která začala praktikovat půlnoční mše. 

Slovo Vánoce pochází ze staroněmeckého wāhnachten (Weihnachten), složeného z wīha (světit) a nacht (noc).
HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. 2. vyd. Praha: SPN, 1978. S. 501. - Zdroj Wikipedie

SVĚTSKÝ DUCH VÁNOC

Počet lidí slavících vánoce každoročně narůstá, vánoční svátky jsou po celém světě velmi populární a oslavují je miliardy převážně nevěřících lidí.  Pro mnoho lidí je to oblíbené roční období spojené s večírky nebo jinými akcemi kde dochází k opíjení a přežírání. 

VÁNOČNÍ SVÁTKY A EKONOMIKA
Vánoční svátky také hrají důležitou roli v ekonomikách mnoha zemí, nákupní šílenství obvykle začíná dnem s ironickým názvem BLACK FRIDAY (černý pátek).

ČERNÝ PÁTEK
Černý pátek je díky předvánočnímu nákupnímu šílenství pro obchodníky nejziskovějším dnem v roce, a tak se v podstatě jedná o svátek MAMONA protože to není nic jiného než touha po majetku nebo bohatství.

VÁNOČNÍ SVÁTKY VE SVĚTLE BIBLE

Neexistuje žádný biblický příkaz slavit vánoce, nemáme žádný mimo biblický doklad o tom, že by církev v prvních stoletích slavila vánoce, naopak existuje mnoho dokladů o tom, že vánoce mají mnoho společného se starými pohanskými festivaly a rituály, které jsou v biblicky doložitelné.

KOŘENY VÁNOČNÍCH ZVYKŮ A TRADIC

Kořeny mnoha vánočních zvyků a tradic pocházejí z babylonského kultu uctívání slunce, který se v průběhu času integroval do křesťanství na čemž měla nemalý podíl katolická církev. Stromy, ozdoby a věnce pohané považovali za symboly NIMRODA, které byli spojovány se znovuzrozením slunce.

NIMROD S TAMMUZ

Nimrod se narodil 25. prosince, Nimrodův syn Tammuz se narodil také 25. prosince. Oslavy narozenin Tammuze se obvykle nesli v duchu divokých opileckých orgií a byly mezi pohany velmi oblíbené, což je v podstatě shodné s dnešním duchem vánoc. 

V této souvislosti je zajímavý záznam proroka Ezechiele, který popisuje modloslužbu Izraele spojenou s uctíváním slunce a Tammuze, kterou praktikovali i v Božím domě (božím chrámu). 

A přivedl mě ke vchodu do brány domu Hospodinova, jež byla na severní stranu, a hle, seděly tam ženy oplakávající Tammúza; a řekl ke mně: Zda jsi viděl, synu člověka? Zase ještě budeš vidět ošklivosti, větší než tyto. A přivedl mě do vnitřního nádvoří domu Hospodinova, a hle, u vchodu do chrámu Hospodinova, mezi předsíní a mezi oltářem, asi dvacet a pět mužů, jejich záda k chrámu Hospodinovu a jejich tváře k východu, a ti se k východu klaněli slunci.  (Ezechiel 8,14-16 PSP) 

POHANSKÝ PŮVOD DÁVÁNÍ DÁRKŮ

Tradice dávání dárků má svůj původ v předkřesťanském pohanském Římě, kde římští císaři nutili své občany, aby během pohanského festivalu Saturnálie (v prosinci) přinášeli své oběti a dary. Katolická církev dala tomuto festivalu křesťanský nátěr tím, že jej znovu oživila v osobě svatého Mikuláše, který zemřel 6. prosince roku 345 našeho letopočtu. 

POHANSKÝ PŮVOD VÁNOČNÍHO STROMU

Vánoční strom má svůj původ v Babylonu. Stromy byly zdobeny během zimního slunovratu. V babylonské mytologii se Nimrod po své  smrti stal bohem slunce. 

POHANSKÝ PŮVOD VÁNOČNÍCH OZDOB

Ozdoby ve tvaru koule (obvykle zlaté), které dnes vidíme na vánočních stromech mají svůj původ ve zpodobňování slunce, jedná se tedy o pohanský sluneční kult.  

POHANSKÝ PŮVOD VÁNOČNÍHO VĚNCE 

Vánoční věnec je dalším vánočním symbolem pohanského původu, obvykle bývá zavěšen na zdi, nebo předních dveřích domu, jedná se nicméně o symbol spojený s uctíváním boha slunce, podle tradice jsou skrze zavěšený věnec pohanští bohové pozvaní do domu. Věnce byly obvykle vyráběny z jehličnanů a byly nejčastěji kulaté, aby symbolizovaly slunce (stejně jako svatozář v náboženském umění, je ve skutečnosti symbolem uctívání slunce).

KOMPROMIS KŘESŤANSTVÍ S POHANSTVÍM

Někteří se domnívají, že církev spojila narození Pána Ježíše Krista se zimním slunovratem a předpokládají, že církev vybrala datum 25. prosince záměrně jako nástroj synkretismu se staršími náboženskými představami o uctívání slunce a narození polobohů, vzhledem k obtížím s pohanskými náboženstvími a touze přivést pohany ke křesťanství to dokládá, že stanovení data 25. prosince bylo kompromisem s pohanstvím. 

PŮVOD VÁNOČNÍCH SVÁTKŮ

25. prosince se údajně narodil Ježíš Kristus, alespoň tak to vypočítali křesťanští teologové žijící ve 3. století. První písemná zmínka o oslavách narození Páně pochází z roku 336 („Depositio Martyrum“) a 354 (Filokalův kalendář). Všeobecně se vánoce v křesťanské církvi slaví až od 7. století.

CO SE SLAVILO PŘED VÁNOČNÍMI SVÁTKY
Zrození slunce a to nejen u nás, ale i jinde ve světě např. u amerických indiánů, v Asii apod. Staří Řekové slavili zrození boha Slunce Hélia, římané měli Saturnálie svátek původně zasvěcený etruskému otci bohů, Saturnovi. V roce 274 římský císař Aurelián stanovil jako datum oslav zimního slunovratu 25. prosinec to je den „Natalis Solis Invicti“ – den zrození nepřemožitelného Slunce.

Bůh se vyjadřuje skrze proroka Jeremiáše na adresu pohanských tradic, zvyků a rituálů: 

Slyšte slovo Hospodinovo, jež Hospodin vyslovuje proti vám, dome Isráélův; takto řekl Hospodin: Nesmíte se učit cestě národů ani se strachovat před znameními nebes, třebaže se národy před nimi strachují. Vždyť ustanovení národností, to je nicotnost; ano, vytne se to, strom z lesa - práce rukou drvoštěpa, sekerou; ozdobuje se to stříbrem a zlatem, upevňují je hřebíky a kladivy, ať to nekolísá. Ona jsou jako vysoustruhovaná palma a nemluví, nutně se musejí nosit, neboť neumějí vykročit. Nemusíte před nimi pociťovat bázeň, neboť nemohou páchat zlo ani při nich není konání dobra, protože není podobného tobě, Hospodine, ty jsi veliký a veliké je tvé jméno v moci! (Jeremiáš 10,1-6 PSP)

ZÁVĚR

Vánoce byli ustanoveny římskokatolickou církví, na podkladě pohanských festivalů a slavností, které oslavují narození pohanských bohu jako je například Tammuz nebo Horus.

Na závěr je třeba si položit pár otázek, předně co má společného Kristus s vánočními svátky, a co má společného vánoční strom se stromem života.

Nevstupujte v nestejná spřežení s nevěřícími - jaképak podílnictví spravedlnosti a bezzákonnosti? Anebo jaké společenství světla s tmou? A jaká dohoda Krista s Beliarem? Anebo jaká účast věřícího s nevěřícím? A jaký souhlas Božího chrámu s modlami? Vy přece jste chrám živého Boha, podle toho, jak Bůh řekl: Budu mezi nimi sídlit a mezi nimi se procházet, i budu jejich Bohem a oni mi budou lidem. Proto z jejich středu vyjděte a odlučte se, praví PÁN, a na nečisté nesahejte a já vás přijmu, i budu vám za Otce a vy mi budete za syny a dcery, praví PÁN, Všemocný. (2. Korintským 6,14-18 PSP)

Finanční krize - zlato a stříbro zrezivělo

A teď vy, boháči - plačte a naříkejte nad bídami, jež vás čekají. Vaše bohatství je shnilé, šaty vám sežrali moli, vaše zlato a stříbro zrezivělo. Ta rez bude svědčit proti vám a stráví vaše těla jako oheň. Nahromadili jste si poklad pro poslední dny! (Jakubův 5,1-3 B21)

Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou. Raději si hromaďte poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a zloději nevykopávají ani nekradou. Vždyť tam, kde máš poklad, budeš mít i srdce. (Matouš 6,19-21 B21)

Ježíš se na něj zadíval, zamiloval si ho a řekl mu: "Schází ti jen jedno - jdi, prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě." (Marek 10,21 B21) 

Prodávejte svůj majetek a dávejte chudým. Pořiďte si měšce, které nezchátrají, nehynoucí poklad v nebi, kam zloděj nepřijde a kde mol neničí. Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. (Lukáš 12,33-34 B21) 

Antiochos IV. Epifanés (antikrist) – ANTI-ochos - ANTI-krist

Antiochos IV. Epifanés byl jedním ze syrských králů řecké dynastie Seleukovců, jež po smrti Alexandra Velikého, zvaného též Makedonský, ovládla asijskou část jeho veleříše a započal s velmi pečlivou helenizací celé Seleukovské říše.

Jeruzalém a území obývané izraelity se v době řecké nadvlády potácelo mezi politickými vlivy Seleukovské říše a sousední egyptské říše Ptolemaiovců. Část izraelských aristokratů, kteří přestali praktikovat Tóru, podporovala helenizaci a přiklonila se na stranu Antiocha IV. Nedaleko jeruzalémského Chrámu byl vybudován gymnasion.

V apokryfním hebrejském spisu, známém pod názvem Druhá kniha Makabejská (4,14–15), můžeme číst, že „ani kněží nebyli horliví v službách u oltáře, ale měli na mysli novoty. Oběti zanedbávali, protože spěchali, aby se mohli na cvičišti účastnit svévolného závodění v hodu diskem. To, čeho si vážili otcové, pokládali za nic, nade všecko jim byly helénské pocty.“

Když proti této praxi začal narůstat odpor ze strany izraelitů, kteří se drželi učení Tóry, vstoupil nakonec v roce 167 př. n. l. Antiochos Epifanés se svou armádou do Jeruzaléma. Jeruzalémský chrám byl znesvěcen a jeho poklady ukradeny. Antiochos Epifanés zcela zakázal izraelské náboženství – zamezil vykonávání náboženských úkonů v Chrámu, zakázal zachovávání Šabatu (sobot), obřízku i čtení a studium Tóry. Zbožní izraelci byli dokonce násilím nuceni k tomu, aby se účastnili obřadů pro helénské bohy. Poslední kapkou pro tyto izraelce bylo, když 6. prosince 167 př. n. l. Antiochos Epifanés umístil do jeruzalémského Chrámu sochu Dia (Olympského) a nutil je, aby se jí klaněli, také chtěl na oltáři obětovat vepře (nečisté zvíře). Řekové také pozabíjeli mnoho nevinných lidí a uvalili na izraelity těžké daně. Po celém Izraeli stavěli Řekové své oltáře a sochy svých bohů, nutili izraelity na těchto oltářích obětovat a těmto bohům se klanět. Antiochos IV se nakonec sám nechal prohlásit bohem a říkal si Antiochos Epifanés (božský Antiochos), ale jeho souputníci mu přezdívali Antiochos Epimanés (bláznivý Antiochos). 

Zpočátku byl odpor spíše pasivní. Zbožní izraelité hledali útočiště stranou od centra dění, někteří i na nehostinných místech v horách či v poušti. K organizovanému aktivnímu odporu se odhodlali až po události, ke které došlo asi v roce 165 př. n. l. ve vesnici Modi'in (Modiin - nedaleko Jeruzaléma). Tam se starý kněz Matitjáš (Matitjahu) z hasmonejského (chašmonejského) rodu vzepřel rozkazu obětovat modle, zabil královského úředníka, několik vojáků i žida ochotného obětovat, oltář (modlu) zničil a utekl do hor, kde začal organizovat hnutí odporu. 

Na stranu Matitjáše se v následném ozbrojeném střetu postavilo i pět jeho synů. Nejvýznamnější z nich byl Jehuda zvaný Makabi (hebrejsky „kladivo“), známý též pod jménem Juda Makabejský, který celé povstání dovedl k dílčímu, ale významnému vítězství, ačkoliv jich bylo pouze 6 tisíc dokázali porazit syrskou armádu o síle 47 tisíc mužů. Antiochos vyslal proti izraelitům další ještě silnější armádu, ale oni opět zvítězili i v bitvě u Bejt Cur. Pod vedením Judy Makabejského se v roce 164 př. n. l. podařilo osvobodit Jeruzalém od všech helenizátorů, dobít zpět chrám, vyházet z něj všechny modly a znovu ho zasvětit. Na památku této události slaví Izraelci svátek (slavnost) Chanuka. 

Svátek Chanuka, známý též jako svátek světel (slavnost světel) je oslavou vítězství Makabejců nad Seleukovci. Když Makabejci chtěli zapálit světla menory (sedmiramenný svícen) zjistili, že zbyl pouze jeden džbánek olivového oleje označený pečetí velekněze, takové množství oleje ovšem vystačovalo pouze na jeden den, přesto Makabejci lampy menory naplnili, zapálili knoty a chrám znovu zasvětili. Olej zázračně nevyhořel, ale vydržel celých osm dní, dokud nebyl k dispozici nový olivový olej (příprava olivového oleje trvá osm dní).

Obávám se však, aby to nebylo tak, jako když had ve své lstivosti oklamal Evu

Obávám se však, aby to nebylo tak, jako když had ve své lstivosti oklamal Evu, aby totiž vaše mysl neztratila nevinnost a neodvrátila se od upřímné oddanosti Kristu. Když někdo přijde a zvěstuje jiného Ježíše, než jsme my zvěstovali, nebo vám nabízí jiného ducha, než jste dostali, nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte! (2. Korintským 11,3-4 ČEP)

Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.‘“ Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“ Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi. (Genesis 3,1-7 ČEP)

Josef se stává správcem Egypta

Farao svým služebníkům tedy řekl: „Zda najdeme podobného muže, v němž je duch Boží?“

Josefovi pak řekl: „Když ti to vše dal Bůh poznat, nikdo nebude tak zkušený a moudrý jako ty. Budeš správcem mého domu a všechen můj lid bude poslouchat tvé rozkazy. Budu tě převyšovat jen trůnem.“

Farao mu dále řekl: „Hleď, ustanovuji tě správcem celé egyptské země.“ A farao sňal z ruky svůj prsten, dal jej na ruku Josefovu, oblékl ho do šatů z jemné látky a na šíji mu zavěsil zlatý řetěz. Dal ho vozit ve voze pro svého zástupce a volat před ním: „Na kolena!“ Tak ho učinil správcem celé egyptské země.

Farao Josefovi ještě řekl: „Já jsem farao. Bez tebe nikdo nehne rukou ani nohou v celé egyptské zemi.“

A farao Josefa pojmenoval SAFENAT PANEACH (to je po egyptsku Zachránce světa) a dal mu za manželku Asenatu, dceru Potífery, kněze z Ónu. Tak vzešel Josef nad egyptskou zemí jako slunce.

Ještě než přišel rok hladu, narodili se Josefovi dva synové, které mu porodila ASENAT, dcera Potífery, kněze z Ónu.

Prvorozenému dal Josef jméno MANASES (to je [Bůh] dal zapomenutí - ZAPOMNĚNÍ), neboť řekl : „Bůh mi dal zapomenout na všechno mé trápení a na celý dům mého otce.“

Druhému dal jméno EFRAJIM (to je [Bůh] dal plodnost - PLODNOST), neboť řekl : „Bůh mě učinil plodným v zemi mého utrpení.“

Genesis 41,38-45;50-52 ČEP

Sen Alexandra Velikého

Koho viděl ve snu Alexandr Veliký (Makedonský)?

Alexander Makedonský se u židů těšil zvláštní úctě, neboť sám prokázal úctu k židovské tradici.

Nezapomínejme na to, že to byl právě Alexander Veliký, kdo dobyl území východně od Řecka, včetně Judeje a Samaří.

Od Alexandra Velikého se všeobecně očekávalo, že zničí Jeruzalém stejně jako Gazu, nebo přinejmenším zbourá jeruzalémský chrám.

Podle tradice ho k tomu dokonce poštvali Samaritáni.

Židovská delegace vedená tehdejším veleknězem Šimonem se proto oblékla do nejslavnostnějších šatů a šla Alexandra Velikého přivítat a pokusit se zvrátit jeho očekávaný záměr.

Stalo se ovšem něco neočekávaného a zvláštního. Alexander Veliký, který se nikdy nikomu neklaněl, se sám dobrovolně poklonil veleknězi. Svým překvapeným společníkům vysvětlil, že ve svých snech viděl právě takového muže, který mu pomáhal vítězit a vedl jeho kroky.

Velekněz potvrdil, že se v chrámu modlili a obětovali za jeho úspěch.

Alexander Veliký město Jeruzalém a jeho chrám nejen nezničil, ale naopak vyzdvihl a poctil.

Zdroj: O starobylosti Židů - Josef Flavius