Kouzelnictví v době konce

Slovům "ČARODĚJNICTVÍ" nebo "KOUZELNICTVÍ" odpovídá řecké slovo "PHARMAKEIA", od kterého je odvozeno i slovo "FARMACIE". Farmacie (lékárnictví) je obor, který se zabývá chemickými látkami, drogami nebo jedy. 

Původní význam řeckého slova "PHARMAKEIA" je kouzelnictví, čarodějnictví, čarování, magie nebo čarovné nápoje, v Novém zákoně se slovo "PHARMAKEIA" vyskytuje celkem třikrát (Galatským 5,19-21; Zjevení 9,21; Zjevení 18,23) a pokaždé se překládá jako "ČARODĚJNICTVÍ" nebo "KOUZELNICTVÍ" tedy jako něco o čem Písmo mluví negativně. 

Z textu knihy Zjevení (Zjevení 9,21) vyplývá, že čase velkého soužení nebude používání a požívání chemických látek, drog nebo jedů žádnou zvláštností, ale spíše běžnou praxí. Různé chemické látky, drogy nebo jedy budou hrát důležitou roli v každodenním životě většiny žijících lidí, jako léky, podpůrné prostředky, prostředky tlumící smysli, prostředky tlumící bolest, nebo jako prostředky rozkoše. 

A zbývající z lidí, kteří skrze tyto pohromy zabiti nebyli, se nedali na pokání z činů svých rukou, aby se přestali klanět démonům a zlatým a stříbrným a mosazným a kamenným a dřevěným modlám, jež nemohou ani hledět ani slyšet ani chodit, a nedali se na pokání ze svých VRAŽD ani ze svých KOUZELNICTVÍ ani ze svého SMILSTVA ani ze svých KRÁDEŽÍ. (Zjevení Janovo 9,20-21 PSP)

V knize zjevení je nám řečeno, že lidé nepodléhali pouze kouzelnictví (opojné nápoje, alkohol, drogy, chemické látky), ale souběžně s tím i smilstvu (fyzickému i duchovnímu), přičemž není bez zajímavosti, že právě praktikování smilstva se prakticky neobejde bez chemických podpůrných prostředků jako je například Viagra, s takovým životním stylem jsou často spojeny krádeže, ale nezřídka i vraždy.

Činy masa (skutky těla) pak jsou všeobecně známy: Jsou to smilstvo, nečistota, bezuzdnost, modlářství, kouzelnictví, nepřátelství, sváry, řevnivost, vztek, hádky, rozepře, strany, závist, vraždy, opilství, hodokvasy a tomu podobné věci, o nichž vám předem pravím, tak jako jsem i předtím řekl, že ti, kteří takovéto věci páší, Boží království nezdědí. (Galatským 5,19-21 PSP) 

Lze předpokládat, že mnozí se obrátí k chemickým látkám nebo drogám právě v dobách soužení jako ke své modle (bohu), která dokáže utlumit fyzickou bolest, nebo otupit smysly, i když mnozí budou chtít zemřít nebudou moci zemřít, budou proto jako žijící mrtvoly a tak sáhnou po snadno dostupných otupujících látkách (alkohol, drogy, léky, homeopatika ...), aby s jejich pomocí překonali bolest a utlumili smysli. 

Citát z knihy Dr. Seisse:

"Nesmíme zapomenout na používání alkoholických stimulancií, opia, a tabáku. Ani na spoustu kosmetických přípravků a léků pro zvýšení sexuální přitažlivosti. Ani na magické prostředky a zásahy přicházející údajně z duchovního světa ku prospěchu lidí na tomto světě - na tisíce přehnaných požadavků při užívání léků a léčebných prostředků, které lidi povzbuzují k bezstarostnému hřešení, a skýtají jim naději, že škody, které jsou přirozenou pokutou, se snadno napraví. Musíme myslet na narůstající zločinnost tím vším vyvolanou, na uvolnění a podněcování k aktivitě těch nejhnusnějších vášní, které rozleptaly smysl společnosti pro morálku, protože to všechno jsou začátky onoho morálního úpadku, na který zde prorok naráží jako na charakteristiku období, které nastane po zatroubení na šestou polnici".  - Dr. Seiss k čarodějnictví v době konce (r. 1906) 

Drogy a chemické látky budou mít stále více prostoru ve všech náboženstvích, lze tedy předpokládat, že za dnů velkého soužení bude existovat velké náboženství (new age, zlatý věk vodnáře, východní náboženství, ekumena) spojené s používáním a požíváním různých látek, jako určitého spojovacího média.

O tom, že se bude jednat o celosvětový antikristův systém mluví i to, že velmožové (vládcové, králové, prezidenti, mocnáři) byli zapojeni v obchodech spojených se systémem Babylonu a všechny národy byli svedeny tímto kouzelnictvím, jak se dozvídáme ze Zjevení Janova 18,23.  

a již vůbec nikdy v tobě nezasvítí světlo lampy, a již vůbec nikdy se v tobě neuslyší hlas ženicha a nevěsty, protože velmožové země byli tvými obchodníky, protože všechny národy byly svedeny tvým KOUZELNICTVÍM. (Zjevení Janovo 18,23 PSP)

Lidé se budou uchylovat ke všemu co je pozvedne na vyšší úroveň, takové věci budou uctívat jako své bohy (démony), budou je aktivně vyhledávat a budou jim sloužit jako otroci. Antikrist si lidstvo s pomocí různých prostředků zcela podrobí, protože jak víme už ze zahrady Eden lidé se nechají snadno zlákat nebo oklamat a zakázané ovoce vypadá vždy velmi lákavě, lidé potom pod vlivem různých látek přijmou cokoliv a kohokoliv. 

O pohanském původu vánočních svátků

O pohanském původu vánočních svátků

Jen málokdo si uvědomuje, že vánoční svátky mají pohanské kořeny. Vánoční strom, ozdoby, věnce nebo dávání dárků má pohanský původ, který nemá nic společného narozením Mesiáše, ani Jeho osobou a dokonce ani s křesťanstvím samotným. Mnoho křesťanů pevně věří, že v Božím slově je ustanoveno slavení vánoc, jako biblického svátku, kdy se narodil Spasitel, ale to není pravda, navíc Spasitel se zcela jistě  nenarodil v zimním období (25. prosince).

PŮVOD SLOVA VÁNOCE

Slovo vánoce se začalo používat ve středověku ve spojitosti s tradicí katolické církve, která začala praktikovat půlnoční mše. 

Slovo Vánoce pochází ze staroněmeckého wāhnachten (Weihnachten), složeného z wīha (světit) a nacht (noc).
HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. 2. vyd. Praha: SPN, 1978. S. 501. - Zdroj Wikipedie

SVĚTSKÝ DUCH VÁNOC

Počet lidí slavících vánoce každoročně narůstá, vánoční svátky jsou po celém světě velmi populární a oslavují je miliardy převážně nevěřících lidí.  Pro mnoho lidí je to oblíbené roční období spojené s večírky nebo jinými akcemi kde dochází k opíjení a přežírání. 

VÁNOČNÍ SVÁTKY A EKONOMIKA
Vánoční svátky také hrají důležitou roli v ekonomikách mnoha zemí, nákupní šílenství obvykle začíná dnem s ironickým názvem BLACK FRIDAY (černý pátek).

ČERNÝ PÁTEK
Černý pátek je díky předvánočnímu nákupnímu šílenství pro obchodníky nejziskovějším dnem v roce, a tak se v podstatě jedná o svátek MAMONA protože to není nic jiného než touha po majetku nebo bohatství.

VÁNOČNÍ SVÁTKY VE SVĚTLE BIBLE

Neexistuje žádný biblický příkaz slavit vánoce, nemáme žádný mimo biblický doklad o tom, že by církev v prvních stoletích slavila vánoce, naopak existuje mnoho dokladů o tom, že vánoce mají mnoho společného se starými pohanskými festivaly a rituály, které jsou v biblicky doložitelné.

KOŘENY VÁNOČNÍCH ZVYKŮ A TRADIC

Kořeny mnoha vánočních zvyků a tradic pocházejí z babylonského kultu uctívání slunce, který se v průběhu času integroval do křesťanství na čemž měla nemalý podíl katolická církev. Stromy, ozdoby a věnce pohané považovali za symboly NIMRODA, které byli spojovány se znovuzrozením slunce.

NIMROD S TAMMUZ

Nimrod se narodil 25. prosince, Nimrodův syn Tammuz se narodil také 25. prosince. Oslavy narozenin Tammuze se obvykle nesli v duchu divokých opileckých orgií a byly mezi pohany velmi oblíbené, což je v podstatě shodné s dnešním duchem vánoc. 

V této souvislosti je zajímavý záznam proroka Ezechiele, který popisuje modloslužbu Izraele spojenou s uctíváním slunce a Tammuze, kterou praktikovali i v Božím domě (božím chrámu). 

A přivedl mě ke vchodu do brány domu Hospodinova, jež byla na severní stranu, a hle, seděly tam ženy oplakávající Tammúza; a řekl ke mně: Zda jsi viděl, synu člověka? Zase ještě budeš vidět ošklivosti, větší než tyto. A přivedl mě do vnitřního nádvoří domu Hospodinova, a hle, u vchodu do chrámu Hospodinova, mezi předsíní a mezi oltářem, asi dvacet a pět mužů, jejich záda k chrámu Hospodinovu a jejich tváře k východu, a ti se k východu klaněli slunci.  (Ezechiel 8,14-16 PSP) 

POHANSKÝ PŮVOD DÁVÁNÍ DÁRKŮ

Tradice dávání dárků má svůj původ v předkřesťanském pohanském Římě, kde římští císaři nutili své občany, aby během pohanského festivalu Saturnálie (v prosinci) přinášeli své oběti a dary. Katolická církev dala tomuto festivalu křesťanský nátěr tím, že jej znovu oživila v osobě svatého Mikuláše, který zemřel 6. prosince roku 345 našeho letopočtu. 

POHANSKÝ PŮVOD VÁNOČNÍHO STROMU

Vánoční strom má svůj původ v Babylonu. Stromy byly zdobeny během zimního slunovratu. V babylonské mytologii se Nimrod po své  smrti stal bohem slunce. 

POHANSKÝ PŮVOD VÁNOČNÍCH OZDOB

Ozdoby ve tvaru koule (obvykle zlaté), které dnes vidíme na vánočních stromech mají svůj původ ve zpodobňování slunce, jedná se tedy o pohanský sluneční kult.  

POHANSKÝ PŮVOD VÁNOČNÍHO VĚNCE 

Vánoční věnec je dalším vánočním symbolem pohanského původu, obvykle bývá zavěšen na zdi, nebo předních dveřích domu, jedná se nicméně o symbol spojený s uctíváním boha slunce, podle tradice jsou skrze zavěšený věnec pohanští bohové pozvaní do domu. Věnce byly obvykle vyráběny z jehličnanů a byly nejčastěji kulaté, aby symbolizovaly slunce (stejně jako svatozář v náboženském umění, je ve skutečnosti symbolem uctívání slunce).

KOMPROMIS KŘESŤANSTVÍ S POHANSTVÍM

Někteří se domnívají, že církev spojila narození Pána Ježíše Krista se zimním slunovratem a předpokládají, že církev vybrala datum 25. prosince záměrně jako nástroj synkretismu se staršími náboženskými představami o uctívání slunce a narození polobohů, vzhledem k obtížím s pohanskými náboženstvími a touze přivést pohany ke křesťanství to dokládá, že stanovení data 25. prosince bylo kompromisem s pohanstvím. 

PŮVOD VÁNOČNÍCH SVÁTKŮ

25. prosince se údajně narodil Ježíš Kristus, alespoň tak to vypočítali křesťanští teologové žijící ve 3. století. První písemná zmínka o oslavách narození Páně pochází z roku 336 („Depositio Martyrum“) a 354 (Filokalův kalendář). Všeobecně se vánoce v křesťanské církvi slaví až od 7. století.

CO SE SLAVILO PŘED VÁNOČNÍMI SVÁTKY
Zrození slunce a to nejen u nás, ale i jinde ve světě např. u amerických indiánů, v Asii apod. Staří Řekové slavili zrození boha Slunce Hélia, římané měli Saturnálie svátek původně zasvěcený etruskému otci bohů, Saturnovi. V roce 274 římský císař Aurelián stanovil jako datum oslav zimního slunovratu 25. prosinec to je den „Natalis Solis Invicti“ – den zrození nepřemožitelného Slunce.

Bůh se vyjadřuje skrze proroka Jeremiáše na adresu pohanských tradic, zvyků a rituálů: 

Slyšte slovo Hospodinovo, jež Hospodin vyslovuje proti vám, dome Isráélův; takto řekl Hospodin: Nesmíte se učit cestě národů ani se strachovat před znameními nebes, třebaže se národy před nimi strachují. Vždyť ustanovení národností, to je nicotnost; ano, vytne se to, strom z lesa - práce rukou drvoštěpa, sekerou; ozdobuje se to stříbrem a zlatem, upevňují je hřebíky a kladivy, ať to nekolísá. Ona jsou jako vysoustruhovaná palma a nemluví, nutně se musejí nosit, neboť neumějí vykročit. Nemusíte před nimi pociťovat bázeň, neboť nemohou páchat zlo ani při nich není konání dobra, protože není podobného tobě, Hospodine, ty jsi veliký a veliké je tvé jméno v moci! (Jeremiáš 10,1-6 PSP)

ZÁVĚR

Vánoce byli ustanoveny římskokatolickou církví, na podkladě pohanských festivalů a slavností, které oslavují narození pohanských bohu jako je například Tammuz nebo Horus.

Na závěr je třeba si položit pár otázek, předně co má společného Kristus s vánočními svátky, a co má společného vánoční strom se stromem života.

Nevstupujte v nestejná spřežení s nevěřícími - jaképak podílnictví spravedlnosti a bezzákonnosti? Anebo jaké společenství světla s tmou? A jaká dohoda Krista s Beliarem? Anebo jaká účast věřícího s nevěřícím? A jaký souhlas Božího chrámu s modlami? Vy přece jste chrám živého Boha, podle toho, jak Bůh řekl: Budu mezi nimi sídlit a mezi nimi se procházet, i budu jejich Bohem a oni mi budou lidem. Proto z jejich středu vyjděte a odlučte se, praví PÁN, a na nečisté nesahejte a já vás přijmu, i budu vám za Otce a vy mi budete za syny a dcery, praví PÁN, Všemocný. (2. Korintským 6,14-18 PSP)

Král ponížen na zvíře

Jediná "evoluce" která čeká bezbožného a pyšného člověka, protože se pyšně pozvedá na úroveň Boha bude ponížen na úroveň zvířete. 

Avšak pařez mu s kořeny ponechte v zemi a v poutech železných i bronzových mezi polní trávou ať se nebeskou rosou smáčí a se zvěří se dělí o porost zemský. Jeho srdce z lidského ať se promění a srdce budiž mu dáno zvířecí, než by přes něho přešlo sedm časů. (Daniel 4,12-13 ČSP)

Podetněte ten strom a zničte jej, avšak pařez mu s kořeny ponechte v zemi a v poutech železných i bronzových mezi polní trávou ať se nebeskou rosou smáčí a se zvěří polní se dělí, dokud by přes něho nepřešlo sedm časů — tento výklad, králi, je i výrok Nejvyššího, který zasáhl na mého pána, krále. Vyženou tě totiž od lidí a tvůj příbytek bude mezi polní zvěří. Budou ti dávat spásat porost jako dobytku a nechají tě smáčet nebeskou rosou. Tak přes tebe přejde sedm časů, dokud nepoznáš, že v lidském kralování vládne Nejvyšší a dává je, komukoli ráčí. A že přikázali pařez tomu stromu s kořeny ponechat, tvé království se ti dostane poté, co poznáš, že vládnou nebesa. Raději, králi, kéž bys dal na mou radu a své hříchy ve prospěch spravedlnosti odvrhl a své nepravosti ve prospěch dobročinnosti vůči chudým. Třeba se tvá spokojenost prodlouží. To vše krále Nebúkadnesara zasáhlo. Když se totiž po uplynutí dvanácti měsíců procházel po babylonském královském paláci, prohlásil král: Tak tedy toto je ten velký Babylon, který jako sídlo královské jsem já vybudoval silou své moci a ke cti svého majestátu. Ještě měl král to slovo v ústech, když tu z nebes dolehl hlas: Tobě se praví, králi Nebúkadnesare: Království od tebe odešlo. Od lidí tě vyženou a tvůj příbytek bude mezi polní zvěří. Budou ti dávat spásat porost jako dobytku. Tak přes tebe přejde sedm časů, dokud nepoznáš, že v lidském kralování vládne Nejvyšší a dává je, komukoli ráčí. V té chvíli se ono slovo o Nebúkadnesarovi naplnilo. Od lidí byl vyhnán, porost jako dobytek spásal a tělo se mu nebeskou rosou smáčelo, až mu vlasy vyrostly jako orlí peří a nehty měl jako ptačí drápy. Avšak po uplynutí té doby jsem já, Nebúkadnesar, pozdvihl své oči k nebesům a mé poznání se mi navrátilo. Nejvyššímu jsem dobrořečil a věčně živého chválil a oslavoval, neboť jeho vláda je vláda věčná a jeho království trvá z pokolení na pokolení. Všichni obyvatelé země se počítají za nic, vždyť jak se mu zlíbí, nakládá s vojskem nebeským i s obyvateli země. Není, kdo by mu mohl dát přes ruku a říci mu: Cos to provedl?! (Daniel 4,20-32 ČSP)

Nuže, králi, Bůh Nejvyšší dal království a velikost i čest a majestát tvému otci Nebúkadnesarovi. A pro tu velikost, kterou mu dal, se před ním třásli a báli se jej všichni lidé, národy a jazyky. Koho chtěl, pobíjel, a koho chtěl, nechával naživu, koho chtěl, povyšoval, a koho chtěl, ponižoval. Když se však jeho srdce povýšilo a jeho duch zesílil v pýše, byl z trůnu svého království sesazen, ba i čest mu odňali a byl vyhnán od lidských synů, jeho srdce se připodobnilo zvířecímu a přebýval mezi divokými osly. Dávali mu spásat porost jako dobytku a nebeskou rosou se mu tělo smáčelo, dokud nepoznal, že v lidském kralování vládne Bůh Nejvyšší a ustanovuje v něm, kohokoli ráčí. (Daniel 5,18-21 ČSP)

Tito se však rouhají věcem, které neznají, a v těch, které jako nerozumná zvířata přirozeně znají, propadají zhoubě. (Judův 1,10 ČSP)

Tito však jako nerozumná zvířata, zrozená jako pouhá přírodní stvoření k lovení a zkáze, se rouhají tomu, co neznají; ve své záhubě také zahynou. (2. Petrův 2,12 ČSP) 

Babylonské smyšlení mezi křesťany

Babylonské smyšlení mezi křesťany

Nuže vystavějme sobě město s viditelnou věží a učiňme sobě jméno. (Genesis 11,4)

Bohužel velmi často je takové babylonské smýšlení i mezi křesťany, zorganizujme se pod nějakým jménem, sestavme si vyznání víry a postavme mnoho domů s mnoha věžemi.

Velmi často zní mezi křesťany otázky: "A jaké máte jméno?" nebo: "Jak se jmenuje tvoje církev?" Jakoby nestačilo jméno od Boha dané. (1. Janův 3,1)