O pohanském původu vánočních svátků

O pohanském původu vánočních svátků

Jen málokdo si uvědomuje, že vánoční svátky mají pohanské kořeny. Vánoční strom, ozdoby, věnce nebo dávání dárků má pohanský původ, který nemá nic společného narozením Mesiáše, ani Jeho osobou a dokonce ani s křesťanstvím samotným. Mnoho křesťanů pevně věří, že v Božím slově je ustanoveno slavení vánoc, jako biblického svátku, kdy se narodil Spasitel, ale to není pravda, navíc Spasitel se zcela jistě  nenarodil v zimním období (25. prosince).

PŮVOD SLOVA VÁNOCE

Slovo vánoce se začalo používat ve středověku ve spojitosti s tradicí katolické církve, která začala praktikovat půlnoční mše. 

Slovo Vánoce pochází ze staroněmeckého wāhnachten (Weihnachten), složeného z wīha (světit) a nacht (noc).
HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. 2. vyd. Praha: SPN, 1978. S. 501. - Zdroj Wikipedie

SVĚTSKÝ DUCH VÁNOC

Počet lidí slavících vánoce každoročně narůstá, vánoční svátky jsou po celém světě velmi populární a oslavují je miliardy převážně nevěřících lidí.  Pro mnoho lidí je to oblíbené roční období spojené s večírky nebo jinými akcemi kde dochází k opíjení a přežírání. 

VÁNOČNÍ SVÁTKY A EKONOMIKA
Vánoční svátky také hrají důležitou roli v ekonomikách mnoha zemí, nákupní šílenství obvykle začíná dnem s ironickým názvem BLACK FRIDAY (černý pátek).

ČERNÝ PÁTEK
Černý pátek je díky předvánočnímu nákupnímu šílenství pro obchodníky nejziskovějším dnem v roce, a tak se v podstatě jedná o svátek MAMONA protože to není nic jiného než touha po majetku nebo bohatství.

VÁNOČNÍ SVÁTKY VE SVĚTLE BIBLE

Neexistuje žádný biblický příkaz slavit vánoce, nemáme žádný mimo biblický doklad o tom, že by církev v prvních stoletích slavila vánoce, naopak existuje mnoho dokladů o tom, že vánoce mají mnoho společného se starými pohanskými festivaly a rituály, které jsou v biblicky doložitelné.

KOŘENY VÁNOČNÍCH ZVYKŮ A TRADIC

Kořeny mnoha vánočních zvyků a tradic pocházejí z babylonského kultu uctívání slunce, který se v průběhu času integroval do křesťanství na čemž měla nemalý podíl katolická církev. Stromy, ozdoby a věnce pohané považovali za symboly NIMRODA, které byli spojovány se znovuzrozením slunce.

NIMROD S TAMMUZ

Nimrod se narodil 25. prosince, Nimrodův syn Tammuz se narodil také 25. prosince. Oslavy narozenin Tammuze se obvykle nesli v duchu divokých opileckých orgií a byly mezi pohany velmi oblíbené, což je v podstatě shodné s dnešním duchem vánoc. 

V této souvislosti je zajímavý záznam proroka Ezechiele, který popisuje modloslužbu Izraele spojenou s uctíváním slunce a Tammuze, kterou praktikovali i v Božím domě (božím chrámu). 

A přivedl mě ke vchodu do brány domu Hospodinova, jež byla na severní stranu, a hle, seděly tam ženy oplakávající Tammúza; a řekl ke mně: Zda jsi viděl, synu člověka? Zase ještě budeš vidět ošklivosti, větší než tyto. A přivedl mě do vnitřního nádvoří domu Hospodinova, a hle, u vchodu do chrámu Hospodinova, mezi předsíní a mezi oltářem, asi dvacet a pět mužů, jejich záda k chrámu Hospodinovu a jejich tváře k východu, a ti se k východu klaněli slunci.  (Ezechiel 8,14-16 PSP) 

POHANSKÝ PŮVOD DÁVÁNÍ DÁRKŮ

Tradice dávání dárků má svůj původ v předkřesťanském pohanském Římě, kde římští císaři nutili své občany, aby během pohanského festivalu Saturnálie (v prosinci) přinášeli své oběti a dary. Katolická církev dala tomuto festivalu křesťanský nátěr tím, že jej znovu oživila v osobě svatého Mikuláše, který zemřel 6. prosince roku 345 našeho letopočtu. 

POHANSKÝ PŮVOD VÁNOČNÍHO STROMU

Vánoční strom má svůj původ v Babylonu. Stromy byly zdobeny během zimního slunovratu. V babylonské mytologii se Nimrod po své  smrti stal bohem slunce. 

POHANSKÝ PŮVOD VÁNOČNÍCH OZDOB

Ozdoby ve tvaru koule (obvykle zlaté), které dnes vidíme na vánočních stromech mají svůj původ ve zpodobňování slunce, jedná se tedy o pohanský sluneční kult.  

POHANSKÝ PŮVOD VÁNOČNÍHO VĚNCE 

Vánoční věnec je dalším vánočním symbolem pohanského původu, obvykle bývá zavěšen na zdi, nebo předních dveřích domu, jedná se nicméně o symbol spojený s uctíváním boha slunce, podle tradice jsou skrze zavěšený věnec pohanští bohové pozvaní do domu. Věnce byly obvykle vyráběny z jehličnanů a byly nejčastěji kulaté, aby symbolizovaly slunce (stejně jako svatozář v náboženském umění, je ve skutečnosti symbolem uctívání slunce).

KOMPROMIS KŘESŤANSTVÍ S POHANSTVÍM

Někteří se domnívají, že církev spojila narození Pána Ježíše Krista se zimním slunovratem a předpokládají, že církev vybrala datum 25. prosince záměrně jako nástroj synkretismu se staršími náboženskými představami o uctívání slunce a narození polobohů, vzhledem k obtížím s pohanskými náboženstvími a touze přivést pohany ke křesťanství to dokládá, že stanovení data 25. prosince bylo kompromisem s pohanstvím. 

PŮVOD VÁNOČNÍCH SVÁTKŮ

25. prosince se údajně narodil Ježíš Kristus, alespoň tak to vypočítali křesťanští teologové žijící ve 3. století. První písemná zmínka o oslavách narození Páně pochází z roku 336 („Depositio Martyrum“) a 354 (Filokalův kalendář). Všeobecně se vánoce v křesťanské církvi slaví až od 7. století.

CO SE SLAVILO PŘED VÁNOČNÍMI SVÁTKY
Zrození slunce a to nejen u nás, ale i jinde ve světě např. u amerických indiánů, v Asii apod. Staří Řekové slavili zrození boha Slunce Hélia, římané měli Saturnálie svátek původně zasvěcený etruskému otci bohů, Saturnovi. V roce 274 římský císař Aurelián stanovil jako datum oslav zimního slunovratu 25. prosinec to je den „Natalis Solis Invicti“ – den zrození nepřemožitelného Slunce.

Bůh se vyjadřuje skrze proroka Jeremiáše na adresu pohanských tradic, zvyků a rituálů: 

Slyšte slovo Hospodinovo, jež Hospodin vyslovuje proti vám, dome Isráélův; takto řekl Hospodin: Nesmíte se učit cestě národů ani se strachovat před znameními nebes, třebaže se národy před nimi strachují. Vždyť ustanovení národností, to je nicotnost; ano, vytne se to, strom z lesa - práce rukou drvoštěpa, sekerou; ozdobuje se to stříbrem a zlatem, upevňují je hřebíky a kladivy, ať to nekolísá. Ona jsou jako vysoustruhovaná palma a nemluví, nutně se musejí nosit, neboť neumějí vykročit. Nemusíte před nimi pociťovat bázeň, neboť nemohou páchat zlo ani při nich není konání dobra, protože není podobného tobě, Hospodine, ty jsi veliký a veliké je tvé jméno v moci! (Jeremiáš 10,1-6 PSP)

ZÁVĚR

Vánoce byli ustanoveny římskokatolickou církví, na podkladě pohanských festivalů a slavností, které oslavují narození pohanských bohu jako je například Tammuz nebo Horus.

Na závěr je třeba si položit pár otázek, předně co má společného Kristus s vánočními svátky, a co má společného vánoční strom se stromem života.

Nevstupujte v nestejná spřežení s nevěřícími - jaképak podílnictví spravedlnosti a bezzákonnosti? Anebo jaké společenství světla s tmou? A jaká dohoda Krista s Beliarem? Anebo jaká účast věřícího s nevěřícím? A jaký souhlas Božího chrámu s modlami? Vy přece jste chrám živého Boha, podle toho, jak Bůh řekl: Budu mezi nimi sídlit a mezi nimi se procházet, i budu jejich Bohem a oni mi budou lidem. Proto z jejich středu vyjděte a odlučte se, praví PÁN, a na nečisté nesahejte a já vás přijmu, i budu vám za Otce a vy mi budete za syny a dcery, praví PÁN, Všemocný. (2. Korintským 6,14-18 PSP)

Biblické důkazy ukazují, že Pán Ježíš Kristus se nenarodil v prosinci!

Biblické důkazy ukazují, že Pán Ježíš Kristus se nenarodil v prosinci.

Pečlivé studium Písma nám ukazuje, že datum 25. prosince je jako datum narození Pána Ježíše Krista velmi nepravděpodobné. 

Zde jsou hlavní důvody pro toto tvrzení:

1. Víme, že pastýři byli na polích a hlídali svá stáda v době Ježíšova narození viz Lukáš 2,7-8

Pastýři by pravděpodobně nebyli v prosinci na polích se svými stády. Lukášův text spíše naznačuje, že Pán Ježíš se mohl narodit na konci léta nebo na začátku podzimu. Vzhledem k tomu, že prosinec je v Izraeli (Judeji) chladný a deštivý je pravděpodobné, že pastýři hledali úkryt pro svá stáda a to hlavně v nočních hodinách. 

Mishna (rabínský komentář) uvádí, že kvůli zimnímu počasí byla stáda kolem Betléma obvykle od listopadu do února převedena do ochranné ohrady, to znamená, že v prosinci venku na polích nebyli ovce, ani pastýři.

2. Ježíšovi rodiče přišli do Betléma, aby se zaregistrovali v římském sčítání lidu viz Lukáš 2,1-4

Taková sčítání se neprováděla v zimě, kdy teploty často klesaly pod bod mrazu a silnice byly ve špatném stavu. Sčítání lidu za takových podmínek se prakticky nedalo  realizovat. 

Římané byli známí tím, že se při sčítání lidu řídili podle zvyklostí v okupovaných zemí. V Izraeli by si tedy zvolili takový čas pro sčítání, který by odpovídal zvyklostem v Izraeli, tedy čas v období biblických svátků a ne uprostřed zimy, přičemž nejvhodnější čas pro takové sčítání byl po sklizni na podzim, kdy všichni lidé byli na jednom místě i se svými prostředky z nedávné sklizně, což se také časově shoduje s jedním z hlavních biblických svátků známým jako Sukkot (Svátek stánků).

3. Velké davy lidí hledající bydlení a ubytování, že i „v hostinci nebyl žádný pokoj“ (Lukáš 2,7) naznačují, že to bylo v době jednoho z hlavních biblických svátků, kdy bylo všem mužům přikázáno jít do Jeruzaléma. (Leviticus 23) 

4. Josef by nebral Marii (v pokročilém těhotenství) na  dalekou cestu s oslem (plus 100 mil) v zimních měsících.

Narození Pána Ježíše se pravděpodobně odehrálo během jednoho z hlavních biblických svátků a nikoli v prosinci, přičemž jediný velký svátek, který se koná na podzim, je Sukkot (svátek stánků).

Svátek stánků (Sukkot) je obdobím radosti a tedy i vhodný čas, pro dobrou zprávu o veliké radosti, kdy Mesiáš přišel přebývat tj. stanovat uprostřed svého lidu. Bůh v těle (Ježíš) přišel do stánku -  A slovo se stalo tělem (stanem), a přebývalo (stanovalo) mezi námi viz Jan 1,4. 

Je také zajímavé poznamenat, že Sukkot byl svátkem shromažďování sklizně. (Exodus 23,16;34,22) 

Osmý den: Posledním dnem svátku Sukkot je další festivalový den, který Tóra nazývá „osmý den“ viz Leviticus 23,36-39. Pokud se Pán Ježíš narodil první den svátku Sukkot, potom ho museli obřezat v den zvaný „osmý den“, čímž doslova naplnili Písmo, které říká: Osmý den bude obřezáno tělo předkožky. (Leviticus 12,3) 

Osmý den svátku stánků byl zvláštní den, neboť byl osmým dnem shromáždění odděleným jako svaté shromáždění. "Sedm dní máš přinést Bohu ohnivou oběť; osmého dne máte svaté shromáždění a přinesete Bohu ohnivou oběť; je to den veřejného shromáždění; nedělejte žádnou běžnou práci." (Leviticus 23,36)

Narození Pána Ježíše v určeném (ustanoveném) čase: Gabriel říká Zachariášovi, že bude němý až do dne, kdy se tyto věci odehrají ..., což se naplní v jejich [ustanoveném] čase (Lukáš 1,20). Gabrielova předpověď odkazuje na Genesis 18,14, když anděl řekl Abrahamovi: „V určený čas se k vám vrátím ... a Sarah bude mít syna.“ v Toře se se biblické svátky nazývají „určené časy“  nebo „ustanovené časy“.

Můžeme určit přibližnou roční dobu, kdy se narodil Pán Ježíš pokud víme, kdy se narodil Jan Křtitel.

Historické výpočty ukazují, že Zachariášova služba odpovídala období mezi 13-19 červnem, během této doby se Zachariáš dozvěděl, že on a jeho manželka Alžběta budou mít dítě (Lukáš 1,8-13). Poté co dokončil svou službu odcestoval domů a Alžběta otěhotněla. (23-24)

Alžběta (matka Jana Křtitele) byla v šestém měsíci těhotenství, když byl počat Pán Ježíš. (Lukáš 1,24–36)

Alžběta tedy Jana Křtitele počala koncem června, přičtení devíti měsíců nás přivádí na konec března jako nejpravděpodobnější čas pro Janovo narození.

Použitím jednoduchého sčítání přidáme dalších šest měsíců (rozdíl ve věku mezi Janem a Ježíšem) což nás přivádí na konec září nebo začátek října jako nejpravděpodobnější čas Ježíšova narození. 

Někteří se domnívají, že církev spojila narození Pána Ježíše Krista se zimním slunovratem a předpokládají, že církev vybrala datum 25. prosince záměrně jako nástroj synkretismu se staršími náboženskými představami o uctívání slunce a narození polobohů, vzhledem k obtížím s pohanskými náboženstvími a touze přivést pohany ke křesťanství to dokládá, že stanovení data 25. prosince bylo kompromisem s pohanstvím. 

Skutečný původ vánočních svátků: Vánoce jsou druhý nejvýznamnější křesťanský svátek, jsou oslavou zrození v této době (25. prosince) se údajně narodil Ježíš Kristus, alespoň tak to vypočítali křesťanští teologové žijící ve 3. století. První písemná zmínka o oslavách narození Páně pochází z roku 336 („Depositio Martyrum“) a 354 (Filokalův kalendář). Všeobecně se vánoce v křesťanské církvi slaví až od 7. století. A co se slavilo předtím, v dobách, kdy ještě křesťanská církev neměla takovou moc? Zrození slunce a to nejen „u nás“, ale i jinde ve světě např. u amerických indiánů, v Asii apod. Staří Řekové slavili zrození boha Slunce Hélia, římané měli Saturnálie svátek původně zasvěcený etruskému otci bohů, Saturnovi. V roce 274 římský císař Aurelián stanovil jako datum oslav zimního slunovratu 25. prosinec to je den „Natalis Solis Invicti“ – den zrození nepřemožitelného Slunce.

Vánoce byli ustanoveny ŘKC. Dne 24. a 25. prosince se narodilo několik pohanských "bohu" například Tammuz nebo Horus, jedná se tedy o pohanský svátek uctívání slunce.