Zobrazují se příspěvky se štítkemIzrael. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemIzrael. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 23. prosince 2019

Proč jsou pokolení Dan a Efraim vynechány v soupisech knihy Zjevení?

Porovnáním jednotlivých seznamů pokolení Izraele v celém Písmu zjišťujeme, že jsou v seznamech uvedených v knize Zjevení vynechány pokolení Dan a Efraim, zřejmě jako důsledek toho, že svedly národ k modloslužbě. 

Z biblických záznamů zjišťujeme, že Dan bylo první pokolení, které upadlo do modlářství (Soudců 18,30) a později se jeho území stalo hlavním centrem pro uctívání zlatých telat (býčků), v době kdy král Jeroboám svedl lid k modloslužbě (1. Královská 12,28-30).

I vybudovali to město a usídlili se v něm a jméno toho města nazvali Dán, jménem jejich otce, jenž se narodil Isráélovi, ale zprvu ovšem bylo jméno toho města Lájíš. A synové Dánovi si postavili tu sochu a Jehónáthán, syn Géršóma, syna Mojžíšova, on a jeho synové byli kmeni Dánovu kněžími až po den opuštění země, a sochu Míchovu, již si opatřil, u sebe měli umístěnu po všechny dni pobytu Božího domu v Šíle. (Soudců 18,28-31 PSP)

A ve svém srdci si Jároveám řekl: Nyní se kralování bude vracet domu Dávidovu; bude-li tento lid vystupovat k obětování obětí v domě Hospodinově v Jerúsalémě, pak se srdce tohoto lidu vrátí k jejich pánu, k Rechaveámovi, králi Júdovu, a zabijí mě a k Rechaveámovi, králi Júdovu, se vrátí. Král se tedy poradil a zhotovil dvě telata ze zlata a řekl k nim: Máte dost vystupování v Jerúsalém; hle, tvoji bohové, Isráéli, kteří tě vyvedli ze země Egypta! A umístil jedno v Béth-Élu a jedno dal v Dán; a tato věc nastala k hříchu, i jali se chodit, lid, před jedno až po Dán. A zřídil dům výšin a zřídil kněží ze všech tříd lidu, kteří nebyli ze synů Lévího; i uspořádal Jároveám slavnost, v osmém měsíci, v patnáctý den měsíce, jako slavnost v Júdovi, a jal se vznášet na oltáři - tak činil v Béth-Élu - k obětování telatům, jež zhotovil, a v Béth-Élu postavil kněží výšin, jež zřídil. I jal se vznášet na oltáři, jejž zřídil v Béth-Élu, v patnáctý den, v osmém měsíci, jejž ze svého srdce vymyslil; uspořádal tedy dětem Isráélovým slavnost a na oltáři se jal vznášet, aby obracel v kouř. (1. Královská 12,26-33).

Také pokolení Efraim upadlo do modlářství. (Ozeáš 4,17), přičemž k němu svedlo celé severní izraelské království (Efraim), neboť Efraim byl jeho vůdcem, pokolení Efraim bylo také iniciátorem při rozdělení království.

Vždyť Isráél je vzdorovitý jako vzdorovitá kráva; nyní jej bude Hospodin pást jako ovci na prostrannosti. Efrájim je spojen s modlami, nechej ho; jejich pití se zvrhlo, zplna se oddali smilnění, milují: Dejte! Jejich ochráncové jsou hanbou; vichr je stěsná ve svá křídla, i budou se stydět za své oběti. (Ozeáš 4,16-19 PSP)

V seznamech knihy Zjevení, je namísto pokolení Efraim uvedeno pokolení Jozef a namísto pokolení Dan uvedeno pokolení Lévi. 

Seznamy pokolení Izraele se mohou zdát na první pohled neúplné, ale ve všech seznamech Izraelských pokolení bylo vždy uvedeno dvanáct pokolení, jejich seznamy nacházíme v Písmu v různém pořadí a s různým popisem. 

Nicméně jméno žádného Izraelského pokolení nebylo nikdy vymazáno, nebo přeřazeno ze seznamu na nárameníku velekněze, kde byla všechna jména napevno vyryta v pořadí podle jejich narození a nošena na ramenou nejvyššího kněze před Boží tváří.


středa 11. prosince 2019

Antiochos IV. Epifanés (antikrist) – ANTI-ochos - ANTI-krist

Antiochos IV. Epifanés byl jedním ze syrských králů řecké dynastie Seleukovců, jež po smrti Alexandra Velikého, zvaného též Makedonský, ovládla asijskou část jeho veleříše a započal s velmi pečlivou helenizací celé Seleukovské říše.

Jeruzalém a území obývané izraelity se v době řecké nadvlády potácelo mezi politickými vlivy Seleukovské říše a sousední egyptské říše Ptolemaiovců. Část izraelských aristokratů, kteří přestali praktikovat Tóru, podporovala helenizaci a přiklonila se na stranu Antiocha IV. Nedaleko jeruzalémského Chrámu byl vybudován gymnasion.

V apokryfním hebrejském spisu, známém pod názvem Druhá kniha Makabejská (4,14–15), můžeme číst, že „ani kněží nebyli horliví v službách u oltáře, ale měli na mysli novoty. Oběti zanedbávali, protože spěchali, aby se mohli na cvičišti účastnit svévolného závodění v hodu diskem. To, čeho si vážili otcové, pokládali za nic, nade všecko jim byly helénské pocty.“

Když proti této praxi začal narůstat odpor ze strany izraelitů, kteří se drželi učení Tóry, vstoupil nakonec v roce 167 př. n. l. Antiochos Epifanés se svou armádou do Jeruzaléma. Jeruzalémský chrám byl znesvěcen a jeho poklady ukradeny. Antiochos Epifanés zcela zakázal izraelské náboženství – zamezil vykonávání náboženských úkonů v Chrámu, zakázal zachovávání Šabatu (sobot), obřízku i čtení a studium Tóry. Zbožní izraelci byli dokonce násilím nuceni k tomu, aby se účastnili obřadů pro helénské bohy. Poslední kapkou pro tyto izraelce bylo, když 6. prosince 167 př. n. l. Antiochos Epifanés umístil do jeruzalémského Chrámu sochu Dia (Olympského) a nutil je, aby se jí klaněli, také chtěl na oltáři obětovat vepře (nečisté zvíře). Řekové také pozabíjeli mnoho nevinných lidí a uvalili na izraelity těžké daně. Po celém Izraeli stavěli Řekové své oltáře a sochy svých bohů, nutili izraelity na těchto oltářích obětovat a těmto bohům se klanět. Antiochos IV se nakonec sám nechal prohlásit bohem a říkal si Antiochos Epifanés (božský Antiochos), ale jeho souputníci mu přezdívali Antiochos Epimanés (bláznivý Antiochos). 

Zpočátku byl odpor spíše pasivní. Zbožní izraelité hledali útočiště stranou od centra dění, někteří i na nehostinných místech v horách či v poušti. K organizovanému aktivnímu odporu se odhodlali až po události, ke které došlo asi v roce 165 př. n. l. ve vesnici Modi'in (Modiin - nedaleko Jeruzaléma). Tam se starý kněz Matitjáš (Matitjahu) z hasmonejského (chašmonejského) rodu vzepřel rozkazu obětovat modle, zabil královského úředníka, několik vojáků i žida ochotného obětovat, oltář (modlu) zničil a utekl do hor, kde začal organizovat hnutí odporu. 

Na stranu Matitjáše se v následném ozbrojeném střetu postavilo i pět jeho synů. Nejvýznamnější z nich byl Jehuda zvaný Makabi (hebrejsky „kladivo“), známý též pod jménem Juda Makabejský, který celé povstání dovedl k dílčímu, ale významnému vítězství, ačkoliv jich bylo pouze 6 tisíc dokázali porazit syrskou armádu o síle 47 tisíc mužů. Antiochos vyslal proti izraelitům další ještě silnější armádu, ale oni opět zvítězili i v bitvě u Bejt Cur. Pod vedením Judy Makabejského se v roce 164 př. n. l. podařilo osvobodit Jeruzalém od všech helenizátorů, dobít zpět chrám, vyházet z něj všechny modly a znovu ho zasvětit. Na památku této události slaví Izraelci svátek (slavnost) Chanuka. 

Svátek Chanuka, známý též jako svátek světel (slavnost světel) je oslavou vítězství Makabejců nad Seleukovci. Když Makabejci chtěli zapálit světla menory (sedmiramenný svícen) zjistili, že zbyl pouze jeden džbánek olivového oleje označený pečetí velekněze, takové množství oleje ovšem vystačovalo pouze na jeden den, přesto Makabejci lampy menory naplnili, zapálili knoty a chrám znovu zasvětili. Olej zázračně nevyhořel, ale vydržel celých osm dní, dokud nebyl k dispozici nový olivový olej (příprava olivového oleje trvá osm dní).



pondělí 9. prosince 2019

Sen Alexandra Velikého

Koho viděl ve snu Alexandr Veliký (Makedonský)?

Alexander Makedonský se u židů těšil zvláštní úctě, neboť sám prokázal úctu k židovské tradici.

Nezapomínejme na to, že to byl právě Alexander Veliký, kdo dobyl území východně od Řecka, včetně Judeje a Samaří.

Od Alexandra Velikého se všeobecně očekávalo, že zničí Jeruzalém stejně jako Gazu, nebo přinejmenším zbourá jeruzalémský chrám.

Podle tradice ho k tomu dokonce poštvali Samaritáni.

Židovská delegace vedená tehdejším veleknězem Šimonem se proto oblékla do nejslavnostnějších šatů a šla Alexandra Velikého přivítat a pokusit se zvrátit jeho očekávaný záměr.

Stalo se ovšem něco neočekávaného a zvláštního. Alexander Veliký, který se nikdy nikomu neklaněl, se sám dobrovolně poklonil veleknězi. Svým překvapeným společníkům vysvětlil, že ve svých snech viděl právě takového muže, který mu pomáhal vítězit a vedl jeho kroky.

Velekněz potvrdil, že se v chrámu modlili a obětovali za jeho úspěch.

Alexander Veliký město Jeruzalém a jeho chrám nejen nezničil, ale naopak vyzdvihl a poctil.

Zdroj: O starobylosti Židů - Josef Flavius


neděle 24. listopadu 2019

Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele

Vyslechli krále a vyšli. A hle, hvězda, kterou spatřili, když vycházela, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, nesmírně se zaradovali. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou. Padli na zem a poklonili se mu. Pak otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.  (Matouš 2,9-11 ČSP) 

Povstaň, rozjasni se, protože přišlo tvé světlo a vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Neboť hle, tma přikryje zemi a hustá temnota národy, ale nad tebou zazáří Hospodin a bude nad tebou vidět jeho sláva. A národy půjdou ke tvému světlu a králové k záři tvého svítání. Rozhlédni se kolem a viz: Ti všichni se shromáždili a přišli k tobě. Tvoji synové přijdou zdaleka a tvé dcery budou chovány po tvém boku. Tehdy to uvidíš a budeš zářit, tvé srdce se zachvěje a rozšíří, protože se k tobě obrátí bohatství moře, přijde k tobě majetek národů. Přikryje tě spousta velbloudů; mladí velbloudi z Midjánu a Éfy, všichni přijdou ze Šeby, ponesou zlato a kadidlo a budou zvěstovat Hospodinovy slavné skutky. (Izaiáš 60,1-6 ČSP)

K plnému naplnění dojde až při druhém příchodu, proto u Izaiáše chybí myrha (smrt, trápení, trpkost, hořkost)


středa 20. listopadu 2019

Izrael jako skvrnitý dravec

Izrael je jako kropenatý / skvrnitý / strakatý / pestrý dravec obklopený dravci (národy).

Mé dědictví je mi strakatým supem s hejnem supů kolem něj. Jděte, sežeňte všechnu divou zvěř, přiveďte ji, ať se nažere! (Jeremiáš 12,9 B21) 

Sup krahujový (Gyps rueppellii), také nazývaný sup nádherný nebo sup Rueppellův, je dravec z čeledi jestřábovitých, který žije v oblasti afrického Sahelu. V současnosti jeho populace čítá zhruba třicet tisíc jedinců a z různých důvodů, zejména ztráty přirozeného prostředí, ubývá. Proto jej Mezinárodní svaz ochrany přírody zařadil v roce 2007 do Červeného seznamu se statusem téměř ohrožený. 

Sup nádherný - Přijde také do Ozdoby země (Izrael). (Daniel 11,41 ČSP)