Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám, neboť není autority, leč od Boha

Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám, neboť není autority, leč od Boha

Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám, neboť není autority, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají na sebe soud. Vládcové nejsou postrachem dobrému jednání, nýbrž zlému. Chceš, aby ses nemusel bát autority? Čiň dobré, a budeš mít od ní chválu. Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jednáš-li však zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je Božím služebníkem, vykonavatelem hněvu nad tím, kdo činí zlo. Proto je nutno podřizovat se, a to nejen kvůli tomu hněvu, nýbrž i kvůli svědomí. Proto také platíte daně, neboť vládcové jsou Božími služebníky a právě tomu se vytrvale věnují. Dejte každému, co jste povinni: komu daň, tomu daň, komu clo, tomu clo, komu bázeň, tomu bázeň, komu čest, tomu čest. (Římanům 13,1-7 ČSP)

Odpověděli mu: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Co je tedy císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“ (Matouš 22,21 ČSP)

Ježíš jim řekl: „Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“ Velice se nad ním divili. (Marek 12,17 ČSP)

On jim řekl: „Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ (Lukáš 20,25 ČSP)

Skutečnost, že křestané mají nebeské občanství (Filipským 3,20), je nezbavuje odpovědnosti vůči pozemské vládě, právě naopak musí platit daně, musí platit clo a musí projevovat patřičnou úctu před těmi, kteří jsou pověřeni vykonáváním zákonů země.

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že křestané by se neměli podílet na pomlouvačných, urážlivých, nebo hanlivých řečech proti prezidentovi, premiérovi, nebo kterémukoliv jinému představiteli státu a státního zřízení, i když s jejich životy a postoji osobně nemusí souhlasit. Dále by se neměli zapojovat do špinavé politické kampaně, nebo slovně a jinak znevažovat hlavu státu, či předsedu vlády, neboť je psáno: Vládci svého lidu nebudeš zlořečit. (Skutky apoštolů 23,5 ČSP) /Exodus 22,27

Věřící má ve skutečnosti dvojí občanství, jako občan státu by měl poslouchat nařízení vlády a dodržovat zákony, nemá o vrchnosti mluvit zle, ani se podílet jakýmkoliv způsobem na svržení vládní moci a jako občan nebes by měl poslouchat Boha a modlit se za vládce a vlády dosazené Bohem.

Daně se mají platit dokonce i pohanské a bezbožné vládě. Protože Bůh lidskou vládu zřídil, tak přirozeně vyžaduje, aby se jí lidé podřizovali, neboť je psáno: Dejte každému, co jste povinni: komu daň, tomu daň, komu clo, tomu clo, komu bázeň, tomu bázeň, komu čest, tomu čest. (Římanům 13,7 ČSP)

Apoštol Pavel jen opakuje slova Pána Ježíše o tom, že placení daní nebo cla je povinné, stejně tak říká, abychom upřímně ctili představitele vládní moci, pokud tak nečiníme prokazujeme a ukazujeme tím neúctu k samotnému Bohu, protože On je ten, který nad námi vlády a vrchnosti zřídil a postavil.

Taková malá zajímavost, v době kdy žil apoštol Pavel byla Římská říše pod vládou císaře Nera, možná nejhoršího ze všech římských císařů, apoštol Pavel přesto uznával římskou vládu. O co více bychom měli vládu uznávat my?