Co nemožné bylo Zákonu to učinil Bůh

Co nemožné bylo Zákonu (knež/leviovec) to učinil Bůh (samařan)

A hle, povstal jakýsi zákoník, aby ho pokoušel, a pravil: Učiteli, co musím vykonat, abych zdědil věčný život? A on k němu řekl: Co je psáno v zákoně? Jak čteš? A on v odpověď řekl: Budeš milovat PÁNA, svého Boha, z celého svého srdce a celou svou duší a celou svou silou a celým svým rozumem, a toho, jenž je ti blízko, jako sám sebe. I řekl mu: Správně jsi odpověděl; toto konej a budeš žít. On však, chtěje sám sebe ospravedlnit, k Ježíšovi řekl: A kdo je ten, jenž je mi blízko? A Ježíš, ujav se slova, odvětil: Jakýsi člověk sestupoval od Jerúsaléma k Jerichu a upadl mezi lupiče; ti ho i svlékli i ran mu naložili a odešli, nechavše ho v stavu polomrtvého. A shodou okolností po oné cestě sestupoval jakýsi kněz, a uzřev ho, přešel po protější straně; a podobně i jeden Leviovec, jenž se u toho místa namanul - přišel, a uzřev ho, přešel po protější straně. Přišel k němu však jakýsi Samařan, jenž byl na cestách, a uzřev [ho], byl pohnut niterným soucitem, a přistoupiv obvázal jeho zranění, nalévaje na ně oleje a vína, a vysadiv ho na své vlastní dobytče, zavedl ho do hostince a postaral se o něho. A v zítřejší den [na odchodu] vyňal a hostinskému dal dva denáry a řekl mu: Postarej se o něho, a cokoli nadto vynaložíš, uhradím ti já, až tudy zase půjdu. Který [tedy] z těchto tří myslíš, že se stal blízkým tomu, jenž zapadl do rukou těch lupičů? A on řekl: Ten, jenž prokázal soucit s ním. A Ježíš mu řekl: Ubírej se a podobně jednej ty. (Lukáš 10,25-37 PSP)