Očištění krví
Kvůli hříchu bylo zabito první zvíře:
A Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a oblékl je. (Genesis 3,21)
Ábel obětoval zvíře:
Po nějakém čase se stalo, že Kain přinesl z plodů země obětní dar Hospodinu. I Ábel obětoval, avšak on přinesl z prvorozených svého stáda a z nich ty tučné části. A Hospodin shlédl na Ábela a na jeho obětní dar, ale na Kaina a na jeho obětní dar neshlédl. Kain vzplanul velikým hněvem a jeho tvář opadla. (Genesis 4,3-5)
Noe obětoval zvíře:
Noe pak postavil Hospodinu oltář a vzal ze všeho čistého dobytka a ze všeho čistého ptactva a přinesl na oltáři zápalnou oběť. (Genesis 8,20)
Ale když přišel Kristus jako velekněz budoucího dobra skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukama udělaný, to jest ne z tohoto stvoření, vešel ne skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev jednou provždy do svatyně, když získal věčné vykoupení. Jestliže totiž krev kozlů a býků a popel z jalovice kropením posvěcuje znečištěné k čistotě těla, čím více krev Krista, který skrze věčného Ducha sebe samého obětoval neposkvrněného Bohu, očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu? Proto je prostředníkem nové smlouvy, aby po jeho smrti, která nastala pro vykoupení z přestoupení spáchaných za první smlouvy, přijali zaslíbení věčného dědictví ti, kdo jsou povoláni. Neboť kde je závěť, je nutné, aby byla prokázána smrt toho, kdo ji ustanovil, neboť závěť je platná jen po mrtvých, protože nikdy nemá platnost, dokud žije ten, kdo ji ustanovil. Proto ani první smlouva nebyla uzavřena bez krve. Neboť když Mojžíš pověděl všemu lidu každé nařízení podle Zákona, vzal krev telat a kozlů s vodou a se šarlatovou vlnou a s yzopem, pokropil samu knihu Zákona i všechen lid se slovy: Toto je ‚krev smlouvy, kterou vám přikázal Bůh‘. Také stánek a všechno nářadí pro službu Bohu pokropil krví stejným způsobem. A téměř všechno se podle Zákona očišťuje krví a bez vylití krve není odpuštění. (Židům 9,11-22)
