O pohanském původu vánočních svátků

O pohanském původu vánočních svátků

Jen málokdo si uvědomuje, že vánoční svátky mají pohanské kořeny. Vánoční strom, ozdoby, věnce nebo dávání dárků má pohanský původ, který nemá nic společného narozením Mesiáše, ani Jeho osobou a dokonce ani s křesťanstvím samotným. Mnoho křesťanů pevně věří, že v Božím slově je ustanoveno slavení vánoc, jako biblického svátku, kdy se narodil Spasitel, ale to není pravda, navíc Spasitel se zcela jistě  nenarodil v zimním období (25. prosince).

PŮVOD SLOVA VÁNOCE

Slovo vánoce se začalo používat ve středověku ve spojitosti s tradicí katolické církve, která začala praktikovat půlnoční mše. 

Slovo Vánoce pochází ze staroněmeckého wāhnachten (Weihnachten), složeného z wīha (světit) a nacht (noc).
HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. 2. vyd. Praha: SPN, 1978. S. 501. - Zdroj Wikipedie

SVĚTSKÝ DUCH VÁNOC

Počet lidí slavících vánoce každoročně narůstá, vánoční svátky jsou po celém světě velmi populární a oslavují je miliardy převážně nevěřících lidí.  Pro mnoho lidí je to oblíbené roční období spojené s večírky nebo jinými akcemi kde dochází k opíjení a přežírání. 

VÁNOČNÍ SVÁTKY A EKONOMIKA
Vánoční svátky také hrají důležitou roli v ekonomikách mnoha zemí, nákupní šílenství obvykle začíná dnem s ironickým názvem BLACK FRIDAY (černý pátek).

ČERNÝ PÁTEK
Černý pátek je díky předvánočnímu nákupnímu šílenství pro obchodníky nejziskovějším dnem v roce, a tak se v podstatě jedná o svátek MAMONA protože to není nic jiného než touha po majetku nebo bohatství.

VÁNOČNÍ SVÁTKY VE SVĚTLE BIBLE

Neexistuje žádný biblický příkaz slavit vánoce, nemáme žádný mimo biblický doklad o tom, že by církev v prvních stoletích slavila vánoce, naopak existuje mnoho dokladů o tom, že vánoce mají mnoho společného se starými pohanskými festivaly a rituály, které jsou v biblicky doložitelné.

KOŘENY VÁNOČNÍCH ZVYKŮ A TRADIC

Kořeny mnoha vánočních zvyků a tradic pocházejí z babylonského kultu uctívání slunce, který se v průběhu času integroval do křesťanství na čemž měla nemalý podíl katolická církev. Stromy, ozdoby a věnce pohané považovali za symboly NIMRODA, které byli spojovány se znovuzrozením slunce.

NIMROD S TAMMUZ

Nimrod se narodil 25. prosince, Nimrodův syn Tammuz se narodil také 25. prosince. Oslavy narozenin Tammuze se obvykle nesli v duchu divokých opileckých orgií a byly mezi pohany velmi oblíbené, což je v podstatě shodné s dnešním duchem vánoc. 

V této souvislosti je zajímavý záznam proroka Ezechiele, který popisuje modloslužbu Izraele spojenou s uctíváním slunce a Tammuze, kterou praktikovali i v Božím domě (božím chrámu). 

A přivedl mě ke vchodu do brány domu Hospodinova, jež byla na severní stranu, a hle, seděly tam ženy oplakávající Tammúza; a řekl ke mně: Zda jsi viděl, synu člověka? Zase ještě budeš vidět ošklivosti, větší než tyto. A přivedl mě do vnitřního nádvoří domu Hospodinova, a hle, u vchodu do chrámu Hospodinova, mezi předsíní a mezi oltářem, asi dvacet a pět mužů, jejich záda k chrámu Hospodinovu a jejich tváře k východu, a ti se k východu klaněli slunci.  (Ezechiel 8,14-16 PSP) 

POHANSKÝ PŮVOD DÁVÁNÍ DÁRKŮ

Tradice dávání dárků má svůj původ v předkřesťanském pohanském Římě, kde římští císaři nutili své občany, aby během pohanského festivalu Saturnálie (v prosinci) přinášeli své oběti a dary. Katolická církev dala tomuto festivalu křesťanský nátěr tím, že jej znovu oživila v osobě svatého Mikuláše, který zemřel 6. prosince roku 345 našeho letopočtu. 

POHANSKÝ PŮVOD VÁNOČNÍHO STROMU

Vánoční strom má svůj původ v Babylonu. Stromy byly zdobeny během zimního slunovratu. V babylonské mytologii se Nimrod po své  smrti stal bohem slunce. 

POHANSKÝ PŮVOD VÁNOČNÍCH OZDOB

Ozdoby ve tvaru koule (obvykle zlaté), které dnes vidíme na vánočních stromech mají svůj původ ve zpodobňování slunce, jedná se tedy o pohanský sluneční kult.  

POHANSKÝ PŮVOD VÁNOČNÍHO VĚNCE 

Vánoční věnec je dalším vánočním symbolem pohanského původu, obvykle bývá zavěšen na zdi, nebo předních dveřích domu, jedná se nicméně o symbol spojený s uctíváním boha slunce, podle tradice jsou skrze zavěšený věnec pohanští bohové pozvaní do domu. Věnce byly obvykle vyráběny z jehličnanů a byly nejčastěji kulaté, aby symbolizovaly slunce (stejně jako svatozář v náboženském umění, je ve skutečnosti symbolem uctívání slunce).

KOMPROMIS KŘESŤANSTVÍ S POHANSTVÍM

Někteří se domnívají, že církev spojila narození Pána Ježíše Krista se zimním slunovratem a předpokládají, že církev vybrala datum 25. prosince záměrně jako nástroj synkretismu se staršími náboženskými představami o uctívání slunce a narození polobohů, vzhledem k obtížím s pohanskými náboženstvími a touze přivést pohany ke křesťanství to dokládá, že stanovení data 25. prosince bylo kompromisem s pohanstvím. 

PŮVOD VÁNOČNÍCH SVÁTKŮ

25. prosince se údajně narodil Ježíš Kristus, alespoň tak to vypočítali křesťanští teologové žijící ve 3. století. První písemná zmínka o oslavách narození Páně pochází z roku 336 („Depositio Martyrum“) a 354 (Filokalův kalendář). Všeobecně se vánoce v křesťanské církvi slaví až od 7. století.

CO SE SLAVILO PŘED VÁNOČNÍMI SVÁTKY
Zrození slunce a to nejen u nás, ale i jinde ve světě např. u amerických indiánů, v Asii apod. Staří Řekové slavili zrození boha Slunce Hélia, římané měli Saturnálie svátek původně zasvěcený etruskému otci bohů, Saturnovi. V roce 274 římský císař Aurelián stanovil jako datum oslav zimního slunovratu 25. prosinec to je den „Natalis Solis Invicti“ – den zrození nepřemožitelného Slunce.

Bůh se vyjadřuje skrze proroka Jeremiáše na adresu pohanských tradic, zvyků a rituálů: 

Slyšte slovo Hospodinovo, jež Hospodin vyslovuje proti vám, dome Isráélův; takto řekl Hospodin: Nesmíte se učit cestě národů ani se strachovat před znameními nebes, třebaže se národy před nimi strachují. Vždyť ustanovení národností, to je nicotnost; ano, vytne se to, strom z lesa - práce rukou drvoštěpa, sekerou; ozdobuje se to stříbrem a zlatem, upevňují je hřebíky a kladivy, ať to nekolísá. Ona jsou jako vysoustruhovaná palma a nemluví, nutně se musejí nosit, neboť neumějí vykročit. Nemusíte před nimi pociťovat bázeň, neboť nemohou páchat zlo ani při nich není konání dobra, protože není podobného tobě, Hospodine, ty jsi veliký a veliké je tvé jméno v moci! (Jeremiáš 10,1-6 PSP)

ZÁVĚR

Vánoce byli ustanoveny římskokatolickou církví, na podkladě pohanských festivalů a slavností, které oslavují narození pohanských bohu jako je například Tammuz nebo Horus.

Na závěr je třeba si položit pár otázek, předně co má společného Kristus s vánočními svátky, a co má společného vánoční strom se stromem života.

Nevstupujte v nestejná spřežení s nevěřícími - jaképak podílnictví spravedlnosti a bezzákonnosti? Anebo jaké společenství světla s tmou? A jaká dohoda Krista s Beliarem? Anebo jaká účast věřícího s nevěřícím? A jaký souhlas Božího chrámu s modlami? Vy přece jste chrám živého Boha, podle toho, jak Bůh řekl: Budu mezi nimi sídlit a mezi nimi se procházet, i budu jejich Bohem a oni mi budou lidem. Proto z jejich středu vyjděte a odlučte se, praví PÁN, a na nečisté nesahejte a já vás přijmu, i budu vám za Otce a vy mi budete za syny a dcery, praví PÁN, Všemocný. (2. Korintským 6,14-18 PSP)