Biblické důkazy ukazují, že Pán Ježíš Kristus se nenarodil v prosinci!

Biblické důkazy ukazují, že Pán Ježíš Kristus se nenarodil v prosinci.

Pečlivé studium Písma nám ukazuje, že datum 25. prosince je jako datum narození Pána Ježíše Krista velmi nepravděpodobné. 

Zde jsou hlavní důvody pro toto tvrzení:

1. Víme, že pastýři byli na polích a hlídali svá stáda v době Ježíšova narození viz Lukáš 2,7-8

Pastýři by pravděpodobně nebyli v prosinci na polích se svými stády. Lukášův text spíše naznačuje, že Pán Ježíš se mohl narodit na konci léta nebo na začátku podzimu. Vzhledem k tomu, že prosinec je v Izraeli (Judeji) chladný a deštivý je pravděpodobné, že pastýři hledali úkryt pro svá stáda a to hlavně v nočních hodinách. 

Mishna (rabínský komentář) uvádí, že kvůli zimnímu počasí byla stáda kolem Betléma obvykle od listopadu do února převedena do ochranné ohrady, to znamená, že v prosinci venku na polích nebyli ovce, ani pastýři.

2. Ježíšovi rodiče přišli do Betléma, aby se zaregistrovali v římském sčítání lidu viz Lukáš 2,1-4

Taková sčítání se neprováděla v zimě, kdy teploty často klesaly pod bod mrazu a silnice byly ve špatném stavu. Sčítání lidu za takových podmínek se prakticky nedalo  realizovat. 

Římané byli známí tím, že se při sčítání lidu řídili podle zvyklostí v okupovaných zemí. V Izraeli by si tedy zvolili takový čas pro sčítání, který by odpovídal zvyklostem v Izraeli, tedy čas v období biblických svátků a ne uprostřed zimy, přičemž nejvhodnější čas pro takové sčítání byl po sklizni na podzim, kdy všichni lidé byli na jednom místě i se svými prostředky z nedávné sklizně, což se také časově shoduje s jedním z hlavních biblických svátků známým jako Sukkot (Svátek stánků).

3. Velké davy lidí hledající bydlení a ubytování, že i „v hostinci nebyl žádný pokoj“ (Lukáš 2,7) naznačují, že to bylo v době jednoho z hlavních biblických svátků, kdy bylo všem mužům přikázáno jít do Jeruzaléma. (Leviticus 23) 

4. Josef by nebral Marii (v pokročilém těhotenství) na  dalekou cestu s oslem (plus 100 mil) v zimních měsících.

Narození Pána Ježíše se pravděpodobně odehrálo během jednoho z hlavních biblických svátků a nikoli v prosinci, přičemž jediný velký svátek, který se koná na podzim, je Sukkot (svátek stánků).

Svátek stánků (Sukkot) je obdobím radosti a tedy i vhodný čas, pro dobrou zprávu o veliké radosti, kdy Mesiáš přišel přebývat tj. stanovat uprostřed svého lidu. Bůh v těle (Ježíš) přišel do stánku -  A slovo se stalo tělem (stanem), a přebývalo (stanovalo) mezi námi viz Jan 1,4. 

Je také zajímavé poznamenat, že Sukkot byl svátkem shromažďování sklizně. (Exodus 23,16;34,22) 

Osmý den: Posledním dnem svátku Sukkot je další festivalový den, který Tóra nazývá „osmý den“ viz Leviticus 23,36-39. Pokud se Pán Ježíš narodil první den svátku Sukkot, potom ho museli obřezat v den zvaný „osmý den“, čímž doslova naplnili Písmo, které říká: Osmý den bude obřezáno tělo předkožky. (Leviticus 12,3) 

Osmý den svátku stánků byl zvláštní den, neboť byl osmým dnem shromáždění odděleným jako svaté shromáždění. "Sedm dní máš přinést Bohu ohnivou oběť; osmého dne máte svaté shromáždění a přinesete Bohu ohnivou oběť; je to den veřejného shromáždění; nedělejte žádnou běžnou práci." (Leviticus 23,36)

Narození Pána Ježíše v určeném (ustanoveném) čase: Gabriel říká Zachariášovi, že bude němý až do dne, kdy se tyto věci odehrají ..., což se naplní v jejich [ustanoveném] čase (Lukáš 1,20). Gabrielova předpověď odkazuje na Genesis 18,14, když anděl řekl Abrahamovi: „V určený čas se k vám vrátím ... a Sarah bude mít syna.“ v Toře se se biblické svátky nazývají „určené časy“  nebo „ustanovené časy“.

Můžeme určit přibližnou roční dobu, kdy se narodil Pán Ježíš pokud víme, kdy se narodil Jan Křtitel.

Historické výpočty ukazují, že Zachariášova služba odpovídala období mezi 13-19 červnem, během této doby se Zachariáš dozvěděl, že on a jeho manželka Alžběta budou mít dítě (Lukáš 1,8-13). Poté co dokončil svou službu odcestoval domů a Alžběta otěhotněla. (23-24)

Alžběta (matka Jana Křtitele) byla v šestém měsíci těhotenství, když byl počat Pán Ježíš. (Lukáš 1,24–36)

Alžběta tedy Jana Křtitele počala koncem června, přičtení devíti měsíců nás přivádí na konec března jako nejpravděpodobnější čas pro Janovo narození.

Použitím jednoduchého sčítání přidáme dalších šest měsíců (rozdíl ve věku mezi Janem a Ježíšem) což nás přivádí na konec září nebo začátek října jako nejpravděpodobnější čas Ježíšova narození. 

Někteří se domnívají, že církev spojila narození Pána Ježíše Krista se zimním slunovratem a předpokládají, že církev vybrala datum 25. prosince záměrně jako nástroj synkretismu se staršími náboženskými představami o uctívání slunce a narození polobohů, vzhledem k obtížím s pohanskými náboženstvími a touze přivést pohany ke křesťanství to dokládá, že stanovení data 25. prosince bylo kompromisem s pohanstvím. 

Skutečný původ vánočních svátků: Vánoce jsou druhý nejvýznamnější křesťanský svátek, jsou oslavou zrození v této době (25. prosince) se údajně narodil Ježíš Kristus, alespoň tak to vypočítali křesťanští teologové žijící ve 3. století. První písemná zmínka o oslavách narození Páně pochází z roku 336 („Depositio Martyrum“) a 354 (Filokalův kalendář). Všeobecně se vánoce v křesťanské církvi slaví až od 7. století. A co se slavilo předtím, v dobách, kdy ještě křesťanská církev neměla takovou moc? Zrození slunce a to nejen „u nás“, ale i jinde ve světě např. u amerických indiánů, v Asii apod. Staří Řekové slavili zrození boha Slunce Hélia, římané měli Saturnálie svátek původně zasvěcený etruskému otci bohů, Saturnovi. V roce 274 římský císař Aurelián stanovil jako datum oslav zimního slunovratu 25. prosinec to je den „Natalis Solis Invicti“ – den zrození nepřemožitelného Slunce.

Vánoce byli ustanoveny ŘKC. Dne 24. a 25. prosince se narodilo několik pohanských "bohu" například Tammuz nebo Horus, jedná se tedy o pohanský svátek uctívání slunce.